Případ Mauricius

Odsouzený a uvězněný Mauricius netouží ani tak po svobodě, jako především po spravedlnosti. Synek netouží po formalitní poslušnosti vůči otci, ale po nalezení spravedlnosti. Jenomže táta a soudce v jedné osobě, který před lety tu spravedlnost zastupoval a hájit měl, toužil tenkrát v první řadě po kariérním vzestupu... Julien Duviver, režisér soudobých komedií o Donu Camillovi, nezapře svou levicovou orientaci ani v tomto dramatickém snímku, ale Případ Mauricius přináší dle mého názoru daleko víc, než obžalobu buržoázní justice v kapitalistické společnosti, jež při československé premiéře zdůrazňoval Filmový přehled. Já vnímal v první řadě nadčasové drama o střetu hodnot, o doléhajícím svědomí, o novém hledání spravedlnosti ve věci staršího justičního omylu, s tragickým příběhem nevinně odsouzeného člověka, jemuž ztracené roky ve vězení a dávno přerušené vztahy a pověst nemůže navrátit ani obnovení starého procesu. Mauricius jakoby svým poselstvím předznamenal pozdější francouzské a italské filmy ze 60./ 70. let, jejichž tvůrci se nebáli otevřeně poukázat na selhání či nedostatky justice. U všech čertů nutno říct, že Duvivier s kameramanem Lefebvrem nasnímal tohle drama excelentním způsobem, velký podíl na atmosféře mají tmavé zdi a závěsy interiérů, s kontrastně silným osvětlením obličejů postav (zejména v retrospektivních scénách s Mauriciem). Dvojitá katarze příběhu vizuálně krásně graduje nejdříve krásnou projížďkou Mauricia podél přístavu a na lodi za slunečního dne a pak v temném vlaku – v tragickém závěru pak využil režisér osobité psychedelické montáži. Příběh, který v několika linkách vzájemně propojuje rodinné, kriminální a soudní drama, by přinesl jistě zážitek i v rutiném zpracování. Nicméně Duvivier opět uplatňuje svoje invenční zručnosti z němých filmů a za pomocí vizuálních kompozic a neotřelého vyprávění děje na přeskáčku povyšuje tak celek na komplexně pozoruhodné dílo. Z filmových dramat 50. let si Mauricia cením stejně vysoce jako Dvanáct rozhněvaných mužů nebo naší Školu otců. 95% (22.09.2020)

Na pohled spíš šedivá, citově zdrženlivá adaptace silného humanistického příběhu, přemístěná z Vídně do Bernu. Z postav mě zaujaly jen ty otcovské, z herců Vanel. (02.11.2021)

Reziser Julien Duvivier a jeho obzaloba burzoafriky .. ne, pardon burzoantarktidy  ..... burzoAzie   :  80 % (19.04.2022)

Film „Případ Mauricius" se rozhodně vymyká z běžného rámce francouzských filmů, které jsme u nás v poslední době viděli. Zvláště aktuálností svého thematu — odhalením falše buržoasní justice, která se tak ráda vychloubá svou spravedlností, i když film nejde do důsledků, což je docela přirozeně u buržoasních tvůrců, přesto je to film dosti značného politického dosahu. Slavný francouzský režisér Duvivier zde odvedl práci velmi dobré úrovně, i když zůstává za jeho nejlepšími filmy předválečnými. Uplatnil se zvláště ve vedení herců a kamery, které je skutečně dokonalé. Filmový přehled 17/1955 (12.08.2009)