Bierkampf

(NNF) Achternbuschovy filmy údajně nebyly pro svou statičnost a zaměření se na německou dobovou problematiku úspěšné (divácky i kriticky) ani doma, ani v zahraničí, ale dnes - vzhledem k popularitě mystifikací S. Barona Cohena - by mohly být znovu (d)oceněny. Přestože je řada satirických šlehů dobově podmíněná a úzce spjatá s napjatou atmosférou v Západním Německu sedmdesátých let (xenofobie, respektování autorit, otázka policejního státu), daná problematika je stále obecně platná a geograficky přenositelná i pochopitelná. Zasazení dějiště na oslavy piva je navíc divácky vděčné a umožňuje glosování negativních věcí, které jsou každoročně s Oktoberfestem spojovány v médiích (opilectví a vandalismus, znásilňování a hlasité zpívání), tudíž záleží jenom na tom, nakolik má kdo v oblibě dadaistický, místy až surrealistický humor, který těží z trapnosti daných okamžiků. (Najdou se ale i sofistikovanější vtipy v podobě hraní si se slovy - caim/comb a Wehr macht? X Wehrmacht.) Sympatické mi navíc je, že hlavní postava - white-trash, kterého ztvárňuje sám Achternbusch - je nesympatická a přestože se ve vyprávění setkáváme s flashbacky, ty neslouží k polidštění či pochopení onoho "charakteristického představitele člověka z lidu". Dalším výrazným kladem je, že nelze dost dobře rozpoznat, kdo je do anarchistické provokace zasvěcený (i když se dá odhadnout, že kromě Achternbusche to je jednak jeho filmová žena, jednak postavy, které ho spolu s ní pronásledují, a znásilňovaná žena). Jenom mi stále uniká, proč je Achternbuschovo příjmení (a Herbertovo jméno) spojováno s heimatfilmy, když o Bavorsko primárně nejde (závěrečná píseň obtěžované-znásilněné ženštiny je o domovině - Německu). (02.01.2011)

Srovnání s Boratem není úplně mimo: záškodník v převleku policisty konfrontuje reálné návštěvníky Octoberfestu a tím upozorňuje na nešvary oslav piva - vysoké koncentrace opilců, povolnost podnapilých žen (matka nechávající si od cizího muže hladit lýtko zatímco vedle dřepí potomci, to je jedna z nejabsurdnějších scén vůbec), četnost znásilnění. A v neposlední řadě na přehnaný respekt lidí z uniforem nebo třeba jen na to, jak je každý ochotný se předvádět, je-li v blízkosti kamera. Hodně drsná satira a já si dám dneska večer raději víno. (04.11.2010)

Nálepka „německého Borata ze sedmdesátých let“ filmu Bierkampf opravdu sedí. Sám režisér Achternbusch si v něm totiž zahrál muže, který se v převleku za policistu dostane na slavný německý Oktoberfest a provokuje jeho návštěvníky. Podobně jako v posledních filmech Sachi B. Cohena, i v Bierkampfu pramení většina komických situací z toho, že se Achternbusch chová jako hovado a při svých interakcích s náhodnými kolemjdoucími improvizuje. Styčných bodů s Boratem je zde ostatně víc. Ani u jednoho z filmů si nejsme jisti, do jaké míry je celá situace nahraná a do jaké se jedná o náhodu, a v obou případech bylo imho záměrem autorů někoho zesměšnit. Bierkampf má tu nevýhodu, že je poněkud undergroundovější, méně líbivý a méně hollywoodský. Filmu prakticky chybí děj a zřejmě i proto nebyl film ve své době příliš populární. Z hlediska inovativnosti, unikátnosti a také odvahy režiséra se ale jedná o jedinečné dílo. (07.03.2011)

Achternbusch na Oktoberfestu aneb přehlídka trapností.(50%) (04.10.2022)

Tenhle film byl pro mě jako většina Achternbuschových filmů docela šok, ale zase jsem od plic dosyta zasmál. V kontextu celé Achternbuschovy tvorby se jedná ještě poměrně o klasický filmařský přístup byť v něm převažuje paradokumentární složka natáčená na Oktoberfestu. Honičky s policisty připomínají starou dobrou němou grotesku, ale ponechání obyčejných zvuků z pozadí Oktoberfestu - vyhravání šramlů a cinkot sklenic - jim přidává surrealistický nádech. Pokud máte zájem vidět Bavorsko z jiné stránky, rozhodně doporučuji ! (08.10.2008)