Ha-Shiva MeHodu
Return from India
Open Heart
Obsahy(1)
Tento krásný příběh lásky, začínající v Izraeli a přenášející se do Indie, nastoluje prostřednictvím kultury, tradic a náboženství zásadní otázku: Co je to láska? Tam, kde smrt předchází životu, kde víra definuje lásku, jsou tři lidé na cestě. Na cestě za záchranou života. Čas utíká a život se vytrácí. Ale Indie je její cestou... Ben Rubin, mladý izraelský internista, se dozví, že jeho praxe byla ukončena a byl vybrán jako doprovod Abrahama Lazara, správce nemocnice, a jeho krásné manželky Dori na cestu do Indie. Dori je 50 let, což je věk jeho matky. Manželé chtějí v Indii s Benovou pomocí Ben najít a zachránit jejich churavějící dceru, která uvízla v buddhistickém klášteře v odlehlé vesnici. Mají v úmyslu ji přivézt zpátky do Tel-Avivu, aby jí zachránili život. Romantická cesta probouzí v Benovi nepoznané erotické vášně, které ničí jeho spořádaný svět. Propuká u něho nedovolené milostný vzplanutí, ne však k dceři, jak by se dalo čekat, ale k její matce Dori. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (4)
Celkem tedy nic moc, pouze ulepená romantika. Za zmínku stojí ovšem adrenalin z podmanivé Indie. Zbídačení bez budoucnosti, které do snů romantiky jistě nepatří. ()
Scénař hodně skřípal, občas tělo na tělo, přesto srdce vzdálená, ona miluje jeho, on však miluje jinou a ještě k tomu starší a štastně vdanou. Jak banální. 38% ()
Z hlediska děje zcela banální příběh o ničem. Z hlediska indických reálií trestuhodné. Ve filmové tvorbě je fantazie, fikce, nadsázka a třeba i fabulování běžným prostředkem. Nic z toho se ale netýká obrazu Indie, který podali v tomhle filmu jeho autoři. To co předvedli je holé lemplovství. Dva příklady za mnoho dalších: Autoři udělali z Indie buddhistickou zemi. Buddhismus sice před dvěmi a půl tisíciletími v Indii vznikl, ale dnes se na buddhistu nebo buddhistický klášter, jak film divákovi vnucuje, sotva narazí. Část děje se odehrává ve Váránasí, což autoři divákovi několikrát důrazně opakují. Ano Váránasí je „nejindičtějším“, nejromantičtějším městem Indie a leží v rovině na břehu široké špinavé a posvátné řeky Ganga. Jenomže to, co film ukazuje má s Váránasím a s řekou Ganga asi tolik společného, jako má třeba Praha společné s Kvildou. Jak Prahou, tak Kvildou protéká Vltava. Ganga je ve Váránasí široká, líná řeka v rovině. Ve filmu to byla horská řeka někde nedaleko Rišikéše v Himálaji. Neznalému divákovi a čtenářovi to může připadat jako detail. Ale představte si, že by českých poměrů neznalý divák někde v Indii sledoval film, ve kterém by sveřepě tvrdili, že děj se odehrává v Praze a přitom by to byla Kvilda a že Češi jsou vesměs muslimové. To není fikce ani fabulování, to je trestuhodné lemplovství. Třetí nesmysl se snaží ukázat hrůzy indického zdravotnictví. Obraz je sice zcela reálný, ale z hlediska děje je to holý nesmysl. Vedle hrůzostrašných nemocnic pro chudé jsou v Indii i špičkové nemocnice pro střední a vyšší vrstvy obyvatel. Evropská, potažmo židovská dívka z lepší rodiny by se nikdy nemohla dostat do nemocnice pro chudé, odkud ji zcela nesmyslně převezli do jakéhosi neexistujícího buddhistického kláštera. Film je paskvil. ()
Neskutečná konina, která si hraje na duchovno... ()
Reklama