Cesta do nebe

Cesta do nebe nepatří zrovna mezi nejlepší Buňuelovy filmy, ale za shlédnutí rozhodně stojí. Je ta vlastně taková road movie, neboť většina děje se odehrává v autobuse, kterým jede mladík, hlavní postava filmu, za notářem kvůli závěti. Nejvíce se mi líbila postava mladé svůdkyně. Je to ten typ ženy, kterou budete opovrhovat, a zároveň po ní dychtivě toužit. Celou cestu se mladíkovi (čerstvě ženatému) "nabízí", a nakonec (jak jinak) dosáhne svého... (10.02.2010)

ocenenia : MFF Cannes 1952 - Nominácia na 1. cenu (25.02.2012)

Mexický surrealismus, jen to sviští. (08.05.2019)

Zlatá Palma - výběr (13.07.2006)

Cesta do nebe je svěží ironickou komedií se špetkou surrealistického symbolismu Luise Buñuela. Přeprava autobusem na mexický způsob je jedinečnou poutí životem od narození, přes překážky, pohromy, oslavy, erotické jiskření, ambice, sny a tužby až po smutek, zklamání a úmrtí. Cesta do nebe je praktickou životní školou a naivní idealismus získává ve stínu potu a krve cenné zkušenosti do budoucna. Laská se svébytnost a individualismus, dialogy se vzájemně popichují a občas záměrně uhýbají do absurdních stavů představ a přísně soukromých zájmů. Na chování běžného lidského bytí se pohlíží s pobavením a rozverně satirickým zpochybněním morální etiky společnosti, ironické zlehčení přesto zanechává optimistické vyhlídky a naději pro všechny zúčastněné i přihlížející. Hlavní postavou rozkošné mexické road movie je Oliverio Grajales (sympatický Esteban Mayo), spěchající mladík. Poklid svatební bezstarostnosti musí ustoupit potřebám a povinnostem, a čas není okolnostem vůbec nakloněn. Zápal idealismu má sílu na rozdávání, poskakuje, popohání, pospíchá, odmítá i podléhá. Přesto ho cesta mnohé užitečné naučí a povzbudí stále zachované morální hodnoty lidského soužití. Hlavní ženskou postavou je Raquel (zajímavá Lilia Prado), mladá sebejistá koketa a cíl mužského chtíče. Rodné místo již nestačí jejím nárokům na životní standard a zatvrzelé odmítání její přízně se musí pokořit ženských pokušením. Rafinovaně a neodbytně. Důležitou postavou je Silvestre (příjemný Luis Aceves Castañeda), lehkomyslný řidič autobusu. Zisk je sice důležitou potřebou, ovšem na první místo staví radost ze života a narozeninovou oslavu své matky. Výraznou postavou je Eladio González (zajímavý Manuel Dondé), zámožný muž s politickou ctižádostí. Staví se aktivně do první řady a každou případnou neochotu lze odstranit namířenou střelnou zbraní. K výraznějším postavám patří také Doña Ester (příjemná Paz Villegas), Oliveriova matka na smrtelné posteli. Dědictví je ošemetná věc, spravedlnost se bojí přihlásit o slovo a odevzdaně čeká na záchranu zvenčí. Z dalších rolí: úlisně kalkulující mladší Oliveriův bratr Juan Grajales (zajímavý Roberto Cobo), těhotná spolucestující Elisa (Beatriz Ramos), vychytralý právník Figueroa (Manuel Noriega), bezelstný kmotr mnoha dětí Don Nemesio Álvarez y Villalbazo (Roberto Meyer), opatrný muž s dřevěnou nohou (Pedro Elviro), ze svých dětí nervózní Doña Linda (Leonor Gómez), neústupný starší Oliveriův bratr Felipe Grajales (Pedro Ibarra), pomáhající zemědělec s volským potahem Chema (Chel López), Oliveriova novomanželka Albina (Carmelita González), či narozeninová oslavenkyně a Silvestrova matka Doña Sixta (Enedina Díaz de León). Cesta do nebe je osvěžující satirickou komedií, plnou života, tužeb a mámení. Cesta do nebe vzdává hold životu, je neposedná, dobírá i dobývá, čeká na svou příležitost a užívá si všeho dosyta. Příjemná zábava, jemné umění, bujarý život, filmová poetika. (31.03.2019)