Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Allegro barbaro je druhým dílem zamýšlené trilogie Vitam et sanguinem (Život a krev) ve které chtěli režisér Miklós Jancsó a scénárista Gyula Hernádi nastínit průřez maďarských dějin od začátku 20. století do roku 1956. Allegro barbaro zachycuje další osudy Istvána Zsandányiho (György Cserhalmi), který se po pádu Maďarské republiky rad přiklonil na stranu rolníků, oženil se se svou kmotřenkou Mari a žije v ústraní na svém rodném venkovském statku. Nesouhlasí však se zhoršujícím se Héderváryho policejním terorem (ve skutečnosti horthyovská diktatura) a je obviněn z levicového smýšlení. Když je Maďarsko obsazeno nacisty jeho konflikt s Hédervárym vrcholí. I pokračování příběhů lidí, jejichž osobnost je formována vypjatou dějinnou dobou je natočeno jedinečným jancsóovským stylem. Třetí díl Concerto už nebyl natočen, ale vyšel spolu s předešlými díly knižně jako novela. (Iggy)

(více)

Recenze (4)

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Druhý díl navazuje přesně tam, kde předcházející díl skončil, tedy po přeměně hlavního hrdiny z bílého teroristy v přítele lidu. Právě tento přerod jsme sledovali celou Rapsódii a zdála se mi velice nezvládnutá: 1. moment = István je odkojený velkopanskou nesnášenlivostí k lůze, krutě bojuje na straně kontrarevoluce; 2. moment = István doporučuje přidělovat půdu malorolníkům, aby "se vzal rudým vítr z plachet", tedy zjevně je to jen oportunistické vypočítavé gesto; 3. moment = István v selských hadrech sedí u stolu spolu s bývalou lůzou. Mezi momenty 2. a 3. se nestalo nic, co by koherentně tento přerod osvětlilo. Naštěstí v Allegru už tento problém odpadá (a je tedy paradoxní, že příběh, v němž se postavy neproměňují je lepší) a můžeme si tak vychutnat odvěký boj arogance a surovosti bohatství a moci s utrpením a vzdorem chudoby na pozadí defilujících dějin. O mistrovském zvládnutí mizanscény není třeba mluvit, velice též potěší hry s umístěním jednotlivých postav, které nejsou jen dílem šikovného pohybu herců na place, ale i zázračného filmového střihu. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Název je z proslulé Bartókovy klavírní skladby, která (aspoň co já vím) byla použita už v Jancsóových filmech Odvrácená tvář a …a sedmnáct jim bylo let. Film je z období režisérovy zralosti, přítomny jsou všechny znaky jeho vrcholného období – na hodnocení pět hvězdiček plus jedna navíc jsou pro mne dlouhatánské a přitom neustále dynamické záběry kamery, dech mi bere na jediný zátah snímaná choreografie komparzů v plenéru a celkově ornamentální využití lidského těla v pohybu jako prvek výstavby mizanscény; k tomu se v Allegru přidávají různé vnější efekty a rekvizity jako nálety dvouplošníku, rogala, padáky, pyrotechnika anebo řetízkový kolotoč – vše toto je zcela organické a hravě to vyjadřuje jak distanc tvůrce od tématu, tak radost (případně hrůzu), kterou chce pomocí nich vyjádřit – ; ÚŽASNÉ a dosud neviděné je pro mne zachycení průběhu proměn světla v reálném čase při stmívání v krajině (plus nakonec pochodně ve tmě a had z lidských těl ve vodě); z Jancsóových scénaristických konstant jsou v Allegru přítomny motivy bezpráví a exekuce, láska uprostřed revoluce (a s ní spojená levicová tématika). Slabiny filmu vidím především v reálných ukotveních situací – u Jancsóa platí stejně jako jinde, že čím víc se daří abstrahovat od konkrétních osob a okolností, tím univerzálnější je výpověď. Z tohoto pohledu se mi začátek filmu jevil jako nějaký normalizační Anděl s ďábem v těle – prostor středovýchodní Evropy je žel znát jak na rekvizitách, tak na materiálu filmu a kostýmech – je to zjevně levné. Proto jen 4 ****. Hodil jsem film sem: http://www.uloz.to/12392680/miklos-jancso-allegro-barbaro-tv-rip-cz-sub-avi ()

Reklama

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

Pro neznalce maďarských dějin (ke kterých se hlásím) poměrně těžko uchopitelný a pochopitelný snímek, oplývající kouzelnou atmosférou magického realismu. Nekonečné, fascinující jízdy kamery a brilantně komponované záběry (co obraz to metafora) však vynahradí eventuelní obsahové nejasnosti. Další perla z pod režijní taktovky maďarského klasika Miklóse Jancsóa. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Jancsó je dějepisec; dějiny Maďarska 20. století nám však nepředkládá v datech, letopočtech, výčtech událostí, ale svými poetickými, místy absurdními obrazy. Nelze ale dějiny chápat snadněji (a možná i správněji), když se o nich "hovoří" tímto způsobem? Jancsův rukopis je nenapodobitelný pro jiné, on sám ho používá často, skoro vždy, ale v tuto chvíli ho měl asi přece jen dost - třetí část trilogie už vyšla jen knižně. Neustále přítomné folklórní projevy (písně, tanec, skotačení, houpačky a kolotoče - levitace je zde podporována i létacími stroji) nám mají neustále připomínat, že jde o Maďary. Absurdní vložky (změny identit, proplétání dějů atp.) nám mají připomínat 20. století. Komediální prvky nás mají konfrontovat s tragedii, neboť komedie tragédii uvádí a také ji završuje... Bartókova krátká "písnička", která zazní v závěru je retrospektivou celého filmu, který je s ní - moderně řečeno - kompatibilní. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama