Tristana

Bunuel zoufale potrebuje rozsahle surrealisticke hriste, jinak nema co hrat. Tohle neni spatne, ale na nej prilis normalni, kdo mu to ale cele neskutecne zveda z prumeru je Catherine Deneuve, ktera by si tyhle divne sarmantni a podezrele osudove zeny mela nechat patentovat. Uvedomil jsem si jak moc mi svym hranim pripomina jednu znamou a rozhodl jsem se ji tak poctit cestnym mistem v me zenske herecke topce. Congrats Catherine! 7/10 (28.02.2012)

"Práce je prokletí, Saturno. Pryč s prací, kterou je člověk nucen vykonávat pro živobytí. Taková práce nemůže nikoho šlechtit. Lidé pracují, aby naplnili panděra těch, kteří je vykořisťují. Jen taková práce, kterou děláme s potěšením, nás zušlechťuje. Každý by měl mít možnost takto pracovat. Podívej se na mě. Já nepracuji, i kdyby mě nutili. A vidíš to, žiju. Sice bídně, ale pracovat nemusím." (Don Lope) (24.12.2020)

Moj prvy Bunuelov film a hned pecka. Scenar je vyborny : je o premene z nevinneho dievcata /Catherine Deneuve/ na staru zatrpknutu mrchu, ktora je zivotom maximalne otravena. K tomu sa pridava pribeh, ktory ani trochu nenudi, prostredie mesta Toledo 20. storocia potesi divakovu dusu. A za smutny a depresivny koniec filmu musim dat vysokych 87 % (16.04.2013)

Osvědčený režisér LUIS BUNUEL se opět projevil jako mistr psychologických filmů. Kromě nevšední krásy herečKy CATHERINE DENEUVE, která zde vytváří postavu neteře charismatického FERNANDA REYE, zde hraje menší úlohu FRANCO NERO. Nebudu popisovat děj, ale člověk se musí zamyslet nad takovou situaci v níž se ocitla krásná neteř. Buď žít celý život v zajištěném postavení, ale bez lásky, anebo mít lásku, jenže "bez peněz" i tato brzy vyprchá. A přijde-li krutá nemoc, změní i charakter člověka. Nádherný film, ale pouze pro "Fajnšmekry" (nestřílí se tam ani nesouloží). (09.11.2010)

Tyhle psychologické sondy miluju. Přerod z nevinného květu v zatrpklou mrchu je zde popsán s maximální věrohodností. Film je však i dosti absurní, a není těžké se díky absolutní nepředvídatelnosti děje snadno ztratit. To je však to co na tomto typu filmu vyhledávám. Nejistota a mnohoznačnost. Závěrečné ohlednutí, jež v pár střizích zpětně dokumentuje Tristatninu přeměnu za doprovodu tajemných zvukových efektů je geniální tečkou filmu. Jediným záporem filmu jsou špatné postsynchorny, které místy úplně eliminují okolní zvuk. (15.12.2008)