Šedá zóna

Tichá, nenápadná ale zato mimoriadne, až desivo pôsobivá snímka odohrávajúca sa v koncentračnom tábore , rozprávajúca o zmysle života, smrti, viere a rovnako aj beznádeji. Film prakticky bez hudobného doprovodu, minimalisticky natočený, skvelo zahratý je jednou z ukážok a dôkazov, že americkí filmári dokážu rovnako ponuro a vierohodne natočiť a zachytiť európsku (svetovú) traumu, ako hociktorý špičkový iný európsky tvorca. Táto citlivo natočená látka sa im skrátka podarila. (28.11.2003)

Ufff. Hodně drsné. Nízkorozpočtovost tohoto snímku na vás kouká z každého záběru, ale vše vynahrazuje strhující příběh. Občas je film trošku moc hollywoodský (rozmluva mezi dvěma členy židovského komanda a kecy "že by sme byli sousedi" nebo "jak je Budapešť krásná" mi přišli hodně nereálné), ale to není naštěstí často. V drtivé většině je hodně sirový, působivý a nic nepřikrášluje. Moc se mi například líbila scéna po ošetření dívky, v které doktor rozmlouvá s šéfem židovského komanda. V ní není přikrášleno vůbec nic:-) (21.11.2005)

Na téma příliš málo depresivní a atmosféra slabounká. Rozhodně, ale nejde o špatný film, spíše naopak jsem očekával trochu něco jiného. Snímek o koncentračním táboře a několika osobách, které se rozhodnou raději obětovat své životy, aby "aspoň na pár dní, přestaly z vysokého komína létat spálené kusy kůže". Pár silnějších okamžiků nedokáže utlumit slabý příběh. (01.12.2007)

Výborně natočený snímek věrohodně přenáší na diváka pocit beznaděje, hrůzy a morální rozpolcenosti, kterou členové Sonderkomand museli zažívat. Některé záběry jsou hodně drsné (hromady mrtvých těl, jejich nakládání do kremačních pecí, hromadná poprava v ženském táboře Březinka), proto film dostal ve Spojených státech označení Restricted (do 17 let jen v doprovodu dospělé osoby). Kamera je hodně statická, ale přesně vystihuje pomalé tempo filmu, který je prakticky celý bez hudby. I to tady ale má svůj přesný význam a podtrhuje smutný tón snímku. (09.01.2006)

Hodně působivě zpracované silné téma, které nahání hrůzu jen si na to zpětně vzpomenu. S každým světlejším momentem a náznakem naděje na přežití jsem se čím dál tím hlouběji ponořoval do mrazivé atmosféry, která je díky realistickým scénám místy opravdu pekelná. Stačí jen když si vzpomenu na stoupající černý kouř z krematorií nebo na nástup do "umýváren" a ten pocit je tu zase. Po závěrečném monologu jsem jen tiše zalapal po dechu. (21.09.2007)