Život v oblouznění

Super. Prostě super. Tahle komorní nízkorozpočtovka má tak neskutečně uvolněnou a fajn atmosféru, až člověka mrzí, že se sám neúčastní natáčení (skutečného i toho filmu ve filmu). Nechápu, proč jsem dílo Toma DiCilla tak dlouho odkládal, když na jeho práci slyším jen a jen chválu. Ale co nejdřív to hodlám napravit. Pro mě zatím jeden ze tří nejlepších nezávisláků (společně s Jarmuschovkami Down by Law a Limits of Control... no dobře, jeden ze čtyř, Night on Earth nelze vynechat). Mimochodem, už jsem zmiňoval, že Steve Buscemi je frajer? 90% (25.10.2010)

Filmů o natáčení je na skladě dnes již solidní hromádka a těžko vybrat ten nejlepší, nicméně Living in Oblivion by mohl být směle zařazen mezi aspiranty na vítěze v této kategorii. DiCillo autenticky nastiňuje každodenní život režiséra se všemi jeho radostmi i neduhy a nevtíravě přitom vzniká jakási klasická situační komedie se spoustou groteskních a parodických odkazů, které ocení nejen nenáročný divák. Pořekadlo "co se může posrat, se posere" je tu efektně vyobrazeno a snímek je tak zbaven jakéhokoliv hluchého prostoru. Velká pocta nezávislým filmařům a nespočet originálních gagů, díky kterým by mohl tento snímek patřit do kategorie filmů, které je hodno vidět, než se divák odebere do věčných lovišť. (26.09.2022)

Nechci psát, že se mi film nelíbil, protože tomu tak vážně nebylo, ale stejně tak mám pocit, že je tu film přespříliš nadhodnocený. Možná je to proto, že sám filmy netočím, i když mě to už napadlo. Ale nemohu s klidným svědomím dát filmu pět hvězdiček, když pochybuji i o čtyřech. Podle mého názoru to prostě nebylo tak světoborný, přestože jsem se bavil... (20.04.2007)

kameraman Jima Jarmuscha natočil svoj film o tom, ako sa točí nezávislý nízkorozpočtový film a čo všetko sa pri natáčaní môže pokaziť. Scenár, ktorý si sám napísal, je jednoduchý, v podstate sa celý dej odohráva behom veľmi krátkeho časového úseku, narába sa tu so snami a preto zdanlivo jednoduchý scenár umiestnený v dekoráciách troch scén na pľaci filmu a rozohraný medzi niekoľkými členmi štábu je trošku zložitejší pre rekonštrukcii toho, čo je vlastne realita a čo sen, čo je skutočný film a čo len snívanie o filme - predstavy, túžby, sny a poblúznenie filmovaním je tu veľmi šikovne zapracované a pri tom všetko ostáva priestor na krásne a presné rozoberanie priam modelových situácií, ktoré sú každému začínajúcemu, nezávislému študujúcemu či nízkorozpočtovým filmom sa venujúcemu filmárovi (z akejkoľvek pozície akéhokošvek člena štábu) dôverne známe, preto aj keď si túto ľahú a príjemnú komédiu užije každý, oveľa viac prehovorí k ľuďom, ktorí si k filmu a jeho výrobe pričuchli a teda môžu verifikovať, že TAKTO to naozaj JE! Buscemi sa málokedy objaví ako hlavná rola, čo je pochopiteľné, pretože je to príliš výrazný typ a žiaden hezoun či mladý fešák, no nesporne disponujúci vysokými hereckými kvalitami dokazuje v tomto nezávislom filme, že zvládne aj hlavnú rolu - hraje tu režiséra, pričom o rok neskôr po dotočení tohto filmu sám debutoval režijne svojim celovečeným snímkom - pekný paradox; užite si tento fajn film, užite si plejádu až bizarných figúrok ako osvetľovač Bob, môj obľúbený šofér (s koženou čiapkou), Tito, kameraman Wolf, Chad Palomino a iní . . . o a aby som nezabudol na moju slabosť: Catherine Keener je krásna! (20.03.2008)

Kdysi dávno jsem si pro sebe vybral ideální povolání. Ano, rozhodl jsem se stát filmovým režisérem. Mít ty nejlepší kočky, celý den sedět na židličce s mým jménem a megafonem řvát na všechny okolo, hádat se s producentem a prožívat jiné radosti, které tato práce přináší. Dělám pro to všechno možné. Studuju novinařinu :-), kde kromě pár předmětů zaměřených na filmovou historii a teorii o něm můžu maximálně tak psát, ale podstatnější je, že snažím sám filmovat. Takže jsem se s režisérem Nickem Reeve v podání Stevea Buscemiho neskutečně sžil, protože sám moc dobře vím, jaké to je, když se filmování nedaří. Sice jsem zatím na place nezažil zkažené mléko, jednookého kameramana, rozzuřeného trpaslíka, ale bohatě mi stačí, když se jeden kamarád se mnou hádá o tom, že v tomhle světle nebude točit, druhý mezitím ničí všechno kolem a třetí si nervózně poťukává na hodinky, že už měl být před pěti minutami se svojí holkou. Filmařina je hold řehole a to samé se snaží ukázat Tom DiCillo ve snímku Život v oblouznění, který se skládá ze tří povídek, kdy každá představuje jeden natáčecí den a ukazuje tak co všechno se může od stroje na mlhu po bláznivou mamku na scéně posrat. To všechno dělá režisér s láskou k danému tématu a s velice bizarním humorem, kdy vás vtáhne do děje a budete si připadat jako člen štábu. Při čemž se režisér znatelně stylizuje do postavy Stevea Buscemi, který podal fascinující výkon a bylo fajn vidět ho po delší době v hlavní roli. Za pochvalu také určitě stojí Catherine Keener a James LeGrose v roli Brada Pi..pardon Chada „přefiknu všechno na scéně“ Palominy. Film sice trpí pomalejším tempem, což je hlavně způsobeno přepínáním mezi povídkama. Přesto však nevidím důvod, proč vám tenhle velký sen nedoporučit. ,,Tu roli jsem vzal jen, protože jsem slyšel, že se znáš s Quentinem Tarantinem!" (30.10.2007)