Život v oblouznění

Tom DiCillo musí být hrozně fajn člověk. Jeho filmy, to je koncentrovaná směs příjemných pocitů, lásky ke své profesi, upřímnosti a vtipně podaných životních postřehů. Těch je plný i tento jeho příběh, v němž jako člověk, který se ve filmové branži pohybuje nějaký ten pátek a ví "jak to chodí", si díky nekonečné spirále absurdních a velmi vtipných situací střílí z party lidiček, kteří si snaží natočit svůj nezávislý film a zároveň jim, zejména v postavě režiséra Nicka (s až nakažlivým entuziasmem ztvárněný bezchybným Stevem Buscemim), vzdává hold za jejich nadšení a zapálenost pro věc. Zároveň jako bystrý pozorovatel DiCillo v postavě blonďaté filmové star Chada Palomina (že by opravdu alter-ego Brada Pitta?) paroduje primadonské móresy hollywoodských hvězd a jejich aroganci, scéna se snovou sekvencí a liliputánem mě zase připadala jako narážka na Davida Lynche. Buscemiho postavu Nicka jsem si tak oblíbil, že bych mu z celého srdce přál, aby se jeho sen o ceně za "Best film ever made by a human being." stal skutečností :o) Ale jenom si tak snít, žít si svůj "život v oblouznění" taky není špatný :o) (11.12.2005)

Nezavislý film, který určitě není pro každého. I já jsem v prvních minutách trochu zděšeně očekával, jak se děj bude vyvíjet dále, poněvadž mě opakující se scény začínaly trochu nudit. Sice jsem se ničeho jiného na obrazovce než opakujících se scén nedočkal, film má však parádní náboj a několikrát jsem se hodně nahlas zasmál. Geniální nízkorozpočtový snímek, jehož jedinou vadou nakonec bylo zarostlé podpaží Catherine Keener. (17.08.2010)

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl tak svěží, hravý, humorný, inteligentní, příjemný, krásně kolorovaný a ve všech směrech povedený snímek, který by mi způsoboval tak čiré potěšení právě jako Život v blouznění. Vlastně ano, vzpomínám, ale to bylo něco docela jiného a nehrál tam hypersympatický Steve Buscemi. Jenom, aby bylo jasno, děj tohoto filmu se odehrává na "place", Steve Buscemi je režisér a točí nezávislý film se slušně potrhlým, ale taky pořádně sexy štábem. Kameraman Wolf je fakt řízek, a děsně mě potěšilo, že má úplně stejnou jizvu na horním rtu jako já. Ale jako FAKT! Znáte ten falešný pocit spřízněnosti? Nejspíš taky boxoval někde na trávníku po pořádném nočním reji (Depeche mode sraz). Zlatý časy, a tři stehy na rtu, kéž by mi tak někdo vyrazil voko, abych mohl nosit tu pirástkou pásku.... Někdy nezbývá než snít. Ach jo. (17.01.2012)

Zkažené mléko, jednooký kameraman, zapomětliví herci, příliš pozornosti poutající asistentka, naštvaný lilipután a do toho všeho přichází vlastní matka… povolání režiséra je tím nejideálnějším, chcete-li blíže poznat vypolstrované zdi některé z cel psychiatrické léčebny. Hraných filmů o natáčení hraných filmů je podstatně méně, než se mnozí lidé domnívají, těch skutečně kvalitních obzvlášť. Každým coulem nezávislý Život v oblouznění je jedním z těch méně známých, což mu nezabraňuje být zároveň jedním z těch nejlepších. Tomu DiCillovi, Scénáristovi a režisérovi v jedné osobě, nestačil hořkosladký příběh o marném boji s větrnými mlýny, jenž dennodenně podstupujeme pro dosažení svých životních snů a rozhodl se jej učinit nevšednějším, (a co si budeme nalhávat, také) nezávislejším poněkud komplikovanější výstavbou příběhu. Většina dění je ve skutečnosti sněním některé z postav, případně iluzí, vytvořenou filmovou kamerou. A aby to nebylo tak jednoduché, to, co se přihodí některým postavám ve snu jiné postavy (resp. to, co se jako sen tváří), se v projeví také v jejich reálných životech (to ovšem pouze za předpokladu, že některá z dějových linií svým zařazením náleží do reality, nikoliv do dalšího snu či představy). Pokud si to všechno budete chtít v hlavě uspořádat do kompaktního, krásně přehledného celku, vaše mozkové závity se pořádně protočí. Život v oblouznění lze však sledovat i s podstatně menší snahou o odhalení jádra věci, aniž by se v takovém případě změnil v nesourodý chaos. Navíc, mnohé motivy jsou dost zřetelné i pro diváka, jenž tu velkou věc v lebce raději příliš nezatěžuje (např. snová sekvence s jablkem a následně ocenění pro Revese ve tvaru jablka). Excelentní herecký výkon předvádí Steve Buscemi (imho dost nedoceněný herec) v roli režiséra, který ví přesně, co chce, ale navzdory úporné snaze to ne a ne získat. Stejně jako ostatní zdejší postavy mající co do činění s filmovým průmyslem, také on žije jakoby v oblouznění a má problém rozlišovat skutečnost od výplodů jeho příliš imaginativního mozku (jeho jméno – Reve – navíc odkazuje k francouzskému výrazu pro sen, což jsem si samozřejmě přečetl :). Ještě kouzelnější je ve své roli pohledné herečky („hrála ve sprchové scéně s Richardem Gereem“) pohledná Catherine Keener, na které je cosi tajuplného, měnícího ji doslova v „tajemný předmět touhy“. Život v oblouznění, přestože vznikl z nadšení lidí od filmu a právě filmové nadšence potěší nejvíce, práci u filmu nijak neidealizuje. Naopak, snaží se (lehce bizarní, ale tím přitažlivější) formou postihnout jak světlé, tak temné stránky podobného zaměstnání a dost možná vás přiměje věřit, že jít za svým snem má smysl, jakkoliv je vytyčený cíl na první pohled nedosažitelný. 85% Zajímavé komentáře: Lima, Dudek, S_M_Lomoz, TotalFilm (14.06.2007)

Velmi sympatický film, který se i přes celkovou stereotypnost dokoukává velmi snadno. Sám jsem si jej zapnul v noci a divil se, že jsem vydržel až do samotného závěru. Sled humorných epizodek, zajímavých postřehů a neotřelých myšlenek prostě moc dobře ví, jak udržel diváka u televize. Sympatické postavy a zajímavě servírovaný příběh s několika opravdu geniálními scénámi dodávají příběhu tu pravou šťávu. V jednu chvíli též příběh nadzvyhává až k dokonalosti herecký výkon Jamesa LeGrose, jehož Chad je správnou slizkou primadonou. Na druhou stranu tomu chybí ten říz, který jsme mohli sledovat u ještě lepších Bouchačů a bouchaček, na které jsem zrovna dostal chuť. (31.05.2007)