Život v oblouznění

Geniální! Celý film je rozdělen do tří částí, pokáždé sledujeme jak režisér v podání Stevea Buscemiho natáčí jednu a tutéž scénu. Vždycky vznikne nějaký problém (mikrofonem v záběru počínaje, problémy s namyšlenou hvězdou konče), a divák téměř cítí tu beznaděj, která během natáčení nezávislého filmu může vzniknout. (14.05.2006)

Zkažené mléko, jednooký kameraman, zapomětliví herci, příliš pozornosti poutající asistentka, naštvaný lilipután a do toho všeho přichází vlastní matka… povolání režiséra je tím nejideálnějším, chcete-li blíže poznat vypolstrované zdi některé z cel psychiatrické léčebny. Hraných filmů o natáčení hraných filmů je podstatně méně, než se mnozí lidé domnívají, těch skutečně kvalitních obzvlášť. Každým coulem nezávislý Život v oblouznění je jedním z těch méně známých, což mu nezabraňuje být zároveň jedním z těch nejlepších. Tomu DiCillovi, Scénáristovi a režisérovi v jedné osobě, nestačil hořkosladký příběh o marném boji s větrnými mlýny, jenž dennodenně podstupujeme pro dosažení svých životních snů a rozhodl se jej učinit nevšednějším, (a co si budeme nalhávat, také) nezávislejším poněkud komplikovanější výstavbou příběhu. Většina dění je ve skutečnosti sněním některé z postav, případně iluzí, vytvořenou filmovou kamerou. A aby to nebylo tak jednoduché, to, co se přihodí některým postavám ve snu jiné postavy (resp. to, co se jako sen tváří), se v projeví také v jejich reálných životech (to ovšem pouze za předpokladu, že některá z dějových linií svým zařazením náleží do reality, nikoliv do dalšího snu či představy). Pokud si to všechno budete chtít v hlavě uspořádat do kompaktního, krásně přehledného celku, vaše mozkové závity se pořádně protočí. Život v oblouznění lze však sledovat i s podstatně menší snahou o odhalení jádra věci, aniž by se v takovém případě změnil v nesourodý chaos. Navíc, mnohé motivy jsou dost zřetelné i pro diváka, jenž tu velkou věc v lebce raději příliš nezatěžuje (např. snová sekvence s jablkem a následně ocenění pro Revese ve tvaru jablka). Excelentní herecký výkon předvádí Steve Buscemi (imho dost nedoceněný herec) v roli režiséra, který ví přesně, co chce, ale navzdory úporné snaze to ne a ne získat. Stejně jako ostatní zdejší postavy mající co do činění s filmovým průmyslem, také on žije jakoby v oblouznění a má problém rozlišovat skutečnost od výplodů jeho příliš imaginativního mozku (jeho jméno – Reve – navíc odkazuje k francouzskému výrazu pro sen, což jsem si samozřejmě přečetl :). Ještě kouzelnější je ve své roli pohledné herečky („hrála ve sprchové scéně s Richardem Gereem“) pohledná Catherine Keener, na které je cosi tajuplného, měnícího ji doslova v „tajemný předmět touhy“. Život v oblouznění, přestože vznikl z nadšení lidí od filmu a právě filmové nadšence potěší nejvíce, práci u filmu nijak neidealizuje. Naopak, snaží se (lehce bizarní, ale tím přitažlivější) formou postihnout jak světlé, tak temné stránky podobného zaměstnání a dost možná vás přiměje věřit, že jít za svým snem má smysl, jakkoliv je vytyčený cíl na první pohled nedosažitelný. 85% Zajímavé komentáře: Lima, Dudek, S_M_Lomoz, TotalFilm (14.06.2007)

Dostal jsem doporučení na biják o těžkostech na place indie filmu, moc jsem se na to těšil a čekal něco jako byla Americká noc, ale tohle je spíš jen taková natažená série skečů z filmařského prostředí. Tématicky to nejde moc nikam dál než za srandu z toho, jak někdo posedmé pojebe jednoduchý záběr. (01.10.2023)

Zřejmě nejlepší film nezávisláka a kdysi Jarmuschova kameramana Toma DiCilla. Steve Buscemi ztvárnil režiséra, který se s nízkým rozpočtem snaží natočit nezávislý film, ale realizace režisérových vizí nejde úplně snadno a všechno se pomalu hroutí. Členové štábu mají své vlastní umělecké ambice a nic není, tak jak má. Myslím, že jsem snad nikdy neviděl pravdivější film. Jestli někdo má nějaké zkušenosti s nějakým natáčením, tak se zcela jistě ztotožní s Buscemiho pocity… „Americká noc“ nezávislého filmu 90. let. (21.08.2009)

Nezavislý film, který určitě není pro každého. I já jsem v prvních minutách trochu zděšeně očekával, jak se děj bude vyvíjet dále, poněvadž mě opakující se scény začínaly trochu nudit. Sice jsem se ničeho jiného na obrazovce než opakujících se scén nedočkal, film má však parádní náboj a několikrát jsem se hodně nahlas zasmál. Geniální nízkorozpočtový snímek, jehož jedinou vadou nakonec bylo zarostlé podpaží Catherine Keener. (17.08.2010)