Režie:
Petr KolihaObsahy(1)
Významný švýcarský dramatik Friedrich Dürrenmatt se narodil před sto lety 5. 1. 1921. Přesto se jeho hry uvádí na našich jevištích neustále dodnes. Tentokrát jsme z jeho tvorby vybrali televizní adaptaci slavného dramatu Augusta Strindberga "Tanec smrti". Strindberg hru psal na začátku minulého století a vytvořil v něm velký model vztahu dvou lidí, kteří nedokáží být spolu, ani bez sebe. Když hra v šedesátých letech učarovala Friedrichu Dürrenmattovi, šlo mu o to odstranit stopy naturalismu, které dílo neslo jak místy ve vyjadřovacích prostředcích, tak v nutných hereckých prostředcích. Zbavil Strindbergův text vedlejších motivů a soustředil vše na střetnutí manželského páru Edgara (Josef Abrhám) a Alice (Libuše Šafránková), do něhož vstupuje jejich rodinný přítel Kurt (Ondřej Pavelka). Premiéru měla hra roku 1969 v Divadle komedie v Basileji za autorovy spolurežie. Televizní inscenace z roku 1996 v režii Petra Kolihy je tím, čemu říkáme herecký koncert. (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Ale je Dustin Hoffman!¬ Srovnávám srovnatelné: TV film "Play Strindberg" podle divadelní hry Švéda A. Strindberga v režii P. Kolihy, s českými herci L. Šafránkovou a J. Abrhámem; a TV film "Smrt obchodního cestujícího" podle divadelní hry Američana A. Millera v režii V. Schlöndorfa, s americkým hercem D. Hoffmanem a anglickou herečkou Kate Reidovou. Srovnávám gesta a výkřiky překrývající působivost herecké významové mimiky, a úžasné ztvárnění situací a konfliktů zdaleka ne jen ústřední postavou. Rozpačitou scaenu notující si s lehkým ale vždy přítomným a vše ničícím přehráváním, a dynamiku projevů herectví zakotvených pevně a umělecky ladně do scaen.¬ Tak mi vychází, že to s tím českým herectvím — až na vzácné případy jednotlivé či dobové — nebude tak růžové. Že když si Češi kdovíproč myslí, jak úžasné herce v celosvětovém kontextu mají, že to nebude pravda, ale mylná představa a upjatost na několik postav a několik období.¬ Případné, byť příliš stručné opoznámkování: uživ. Idego. ()
Neuvěřitelná mrazivá vztahová nádhera, síla i slabost, kultivace, vtip, šarm, elegance, bolest, ztráta, ubližování, poznenáhlé a šálivé jevení se hořkých i odvážných pravd, bytí, spolubytí, čelení, unikání, samota i přesevšechno partnerství. Famózní a virtuózní český pandán ke Kdo se bojí Virginie Wolfové. *~ ()
On je bezvýznamný vojenský spisovatel. Ona bývalá herečka odkudsi. A už pětadvacet let spolu den co den svádějí nesmiřitelné partnerské souboje plné urážek, pohrdavých impertinencí a neúnavného vzájemného napadání. Dürrenmattova úprava slavné Strindbergovy hry sklidila mimořádný úspěch už kdysi na prknech pražského Komorního divadla, kde excelovali Václav Voska, Jaroslava Adamová a Svatopluk Beneš. Neméně skvělí jsou ovšem i jejich nástupci v tomto televizním zpracování, vedle Josefa Abrháma a Ondřeje Pavelky nelze nezmínit skvělou Libuši Šafránkovou, která byla, kromě jiného, také výsostnou charakterní herečkou. Deset kol na život a na smrt, tato manželská bitva, která nemá ani vítěze, ani poražené, patří k tomu nejlepšímu, co po sobě zanechal jak uznávaný švýcarský dramatik, tak legendární česká herecká dvojice. ()
"Celý život se pokoušíš být silnější z nás dvou ale silnější jsem já…." Sledovat tento partnerský „boj“ bývalého "slavného" (bezvýznamného) vojenského spisovatele a "slavné" (kritiky zneuznané) herečky, který je plný urážek a neúnavného vzájemného napadání, je občas poněkud smutná podívaná. Přesto Šafránková s Abrhámem hrají jako o život… A my můžeme sledovat jejich zcela jistě velký herecký koncert. Třeba když Abrhám křepčí při divokém tanci Příchod bojarů. Asi je pravdou, že "v každém manželství je něco" V tom manželství Edgara s Alicí však už asi ani tak nejde o střetnutí o dominanci. Edgar se tu hlavně potýká s postupující vlastní nemohoucností, která ho nutí si uvědomit, že svou ženu vlastně i potřebuje. „Nezůstane z nás nic než kolečko hnoje,“ říká na jednu stranu se stoickým klidem. Na druhou stranu si však nalhává, že tu ještě bude dalších 20 let. Snaží se tak vypořádat se strachem z vlastní konečnosti. Když přitom v samotném závěru zazní v podání Libušky Griegova melancholická Solvejžina píseň, jde člověku doslova mráz po zádech. ()
Šťastný jen ten, kdo dokáže zestárnout se svou ženou, říká August Strindberg a zřejmě má pravdu. (I John Lennon se přes milostné floskule svého mládí dostal k úvahám typu "little piece of mind" a "grow old with me".) Ovšem takových šťastlivců kolem sebe mnoho nevidím, ostatně ani já mezi ně nepatřím. Tanec smrti je naturalisticky laděn, podobně (jako asi jeho mejlepší hra) Slečna Julie. Čeští herci jsou však komendianti, alespoň v tom smyslu, že tuto hru považují za komedii (nejlepší je tu Ondřej Pavelka), zvláště Abrahám, ve svém svrchníku prchajícího vrchního, je tu občas nesnesitelný. Naštěstí mají obdivovatelé Strindberga možnost pustit si rozhlasovou hru z roku 2008 (s Viktorem Preissem, Nelou Boudovou, Lukášem Hlavicou a Jiřím Ornestem), ktrerá je opravdu jiným kofejnovým nápojem. Dürrenmattův dodatek (závěr po ochrnutí) je logickým vyústěním, dramatik zde završuje dramatika. Nemůže být totiž nic horšího než se na stará kolena dostat do péče nemilující (nechci-li hledat jiné adjektivum) ženy. ()
Reklama