Rozpaky kuchaře Svatopluka

Kuuuchař je umělec a psychológ a stratég....kinoautomat na který jsem moc rád koukal...Sváťa Kuřátko maká po kuchyních a dějou se mu blbosti....a my mu musíme poradit třebas jestli kopnout do hrnce nebo z něj vylejt vodu na ředitele cirkusu co stojí vo pár čísel dál..nebo jestli má spíš se na to vykvajznout a jít radši nosit dříví do lesa..kuuuchař je umělec a psychológ a koumes,u stolu každá naše trampota má svou mez... (31.07.2008)

Jasně je to stará komunistická dovolená zábava. Ale v dnešní době toho máme i teď mraky. Hlavně aby diváci nemysleli na to, že stovky kilometrů od nás se děje něco hrozného, ale hlavně ať se večer pobaví všichni u televize (z tohoto důvodu telku zapínám jen na hokej). Velice mě ovšem udivuje to hlasování tehdy. Třeba jak Josef Dvořák řekne pokaždé - Diváci vypněte všechny spotřebiče ať nevznikne přepětí v síti... Je to taková pokleslá zábava. A díky tomu na jaké jsem zvyklá kvalitní a jinak servírované záběry jídla z dnešní doby (např. Pohlreich v Ano,šéfe atd), tak mi tehdejší jídla spíše připadají nechutné. (02.04.2016)

Velmi dobrá záležitost, která i po letech neztrácí nic na své zábavnosti. Dnes by se sice hlasovalo asi přes smsky nebo před internet, ale tehdy prakticky jeden z nejúčinějších nástrojů zjištění vůle diváků. Navíc Pepa Dvořák jako Kuřátko - kuchař, který si nakonec se všemi nástrahami velmi hravě poradí. (02.07.2012)

Ten pořad je špatný stejně jako žrádlo za socíku. O co jde? V hledišti sedí zasloužilí hrdinové práce, soudruzi a soudružky, tlustí i vychrtlí, nacpaní v oblecích, aby jim zase tolik ta sláma z kapes nečouhala, všichni se zkaženým chrupem, a každý si drží kartičku, aby národ viděl, z jakého chlívku je vyhrabali. Sešli se tak soudruzi Josef Klátil - jezdí s Bobrem, Marie Hulínová - pěstební dělnice, Jan Zasunul - pokrývač dělnic z STS Chvojkovice/Brod (zřejmě slušnej oddíl), Blanka Panenská - průzkum trhu, Milan Podržel - ošetřovatel dobytka, Ota Mléčný - ostřikovač, Josef Chytil - důstojník PS, Jiřina Dudáková - dojička, a další a další jelimáni národa, páteř československého pěstebnictví, onen pracující lid, nositelé řádů, aby s připitomělými úsměvy, neskrývající radost, že jsou v televizi a že vidí naživo šaškujícího Pepu Dvořáka, losovali, kudy se bude vyvíjet příběh kuchaře Sváti Kuřátka. Ani jeden z těch moulů ovšem netuší, že to je stejně už dopředu předtočené, takže jejich volba je jen další habaďůrou na naivního prosťáčka u televizního přijímače. Jako všechno za socíku. Jistě, že to svého času vyvolalo rozruch a mezi diváky a televizí, nástrojem moci, vzniklo velké pouto, které mělo vydržet na věky, napříč všemi režimy. A co příběh? Sám o sobě taky stojí za vyližpepudvořáka. Sledujeme jen uměle dramatizované události tehdejšího velenudného života angažovaných kuchařů a vůbec života v hotelech různých kategorií. Vlastně je cílem ukázat, že i blbej kuchař je přeci jen taky člověk. Prostě se pořad veze v trendu, kdy si komunisté vzali za cíl, že každý seriál bude o nějakém povolání. Jednou to jsou celníci, jednou železničáři, jednou ouřadové ze severu, jednou kavaléristi z JZD, jednou nějací jiní pičoidi, tak letos to budou kuchaři. Tak, a měli jsme to - legendární seriál o Sváťovi. Dnes se jeví jako cudný homouš a agilní debil, kterého by v práci každý nesnášel. Na druhou stranu, jednou v budoucnosti se ještě na to nostalgicky znovu podívám a řeknu si: "jo, jo, gastrofekál za socíku, to byla ještě bžunda" a půjdu na kolonoskopii. (25.03.2014)

Za komančů to bylo něco, dneska když se na to člověk dívá je to naprosto k smíchu a uvalený jako blázen. Když si odmyslím všechny ty totalitní srance kolem, protivného Dvořáka, tak hodinu a pul každé díl řešit jednu banální ptákovinu, to je něco. Jenom protože si pamatuji jak jsem sám jako dítě blikal s vypínačema jak pitomec, dám dvě, ale když to dneska vidím nejradši bych napálil odpad. (14.12.2014)