Rozpaky kuchaře Svatopluka

Kuuuchař je umělec a psychológ a stratég....kinoautomat na který jsem moc rád koukal...Sváťa Kuřátko maká po kuchyních a dějou se mu blbosti....a my mu musíme poradit třebas jestli kopnout do hrnce nebo z něj vylejt vodu na ředitele cirkusu co stojí vo pár čísel dál..nebo jestli má spíš se na to vykvajznout a jít radši nosit dříví do lesa..kuuuchař je umělec a psychológ a koumes,u stolu každá naše trampota má svou mez... (31.07.2008)

JOOOO, tak Sváta Kuřátko prostě jel. Za komančů se tenhle televizní interaktivní "experiment" stal doslova hitem. Lidé zhasínali a rozsvěceli po celé Praze okna, podle toho, jestli měl Kuře napráskat špatně vařícího kolegu, nebo se na to vykašlat a hledět si, aby dobře zahustil svíčkovou. Poté, co ho ČT zopakovala a já ho měl možnost vidět prvně musím říct, že když si odmyslím ty komančistické kecy, tak tu máme výborný pohled do gastronomického zákulisí...A pokaždé sem měl strašnou chuť na něco dobrého.. No a Dvořák tu hraje vyjímečně obstojně. (24.12.2008)

Tenhle seriál u mě v průběhu let klesl od nadšení až k relativně solidnímu průměru. Nejenom kvůli tomu, co tady píší ostatní (hodně toho komunálu a vlastně nemožnosti volby - i z tohoto důvodu je srovnávání s Kinoautomatem mylné), ale i proto, že jsou Rozpaky natočeny rutinně, v mnoha případech až odfláknutě (stíny kamery na hercích, množství přeřeků). Spousta rozhodnutí, které Kuřátko po divácích chce, jsou jednoduchosti, které by i kuře zvládlo levou zadní. Zajímavou postavou je pro mě náměstek v podání Petra Haničince, který je takovým Štrosmajerem tohoto seriálu - žoviální, vtipný, postarší doyen. 50%. (21.11.2022)

Jak je to trapný, tak jsem se docela i zasmál. Soudruh Kuřátko a ty jeho trable. Ty bych teda nechtěl mít. Jít za soudruhem ředitelem si stěžovat nebo nejít? V publiku vždycky hlasují pouze slušní a čestní lidí, většinou dojičky, učitelky nebo zubaté studentky. Jelikož je to ale živé vysílání, tak se od druhého dílu, zůčastní celá Československá republika a to tak, že bude zapínat a vypínat žárovku. Tohle je opravdu jedinečnej unikát či jak řiká můj děda, skvost naší socialistické kinematografie... (17.01.2013)

Za komančů to bylo něco, dneska když se na to člověk dívá je to naprosto k smíchu a uvalený jako blázen. Když si odmyslím všechny ty totalitní srance kolem, protivného Dvořáka, tak hodinu a pul každé díl řešit jednu banální ptákovinu, to je něco. Jenom protože si pamatuji jak jsem sám jako dítě blikal s vypínačema jak pitomec, dám dvě, ale když to dneska vidím nejradši bych napálil odpad. (14.12.2014)