Dvě z policejní brašny

Bean: Mám dojem, že to nebylo o prvorepublikové, ale o třetirepublikové (1945-48) policii. Nejsem si jist, ale myslím, že tam dokonce padlo slovo o Sboru národní bezpečnosti. Taky se mi policajtské uniformy zdály dost odlišné od těch co nosej v Četnickejch humoreskách. Ale ruku bych za to do ohně nedal. Určitě se to odehrává v letech 1935-1938 nebo 1945-48, protože na zdi vysí portrét Edvarda Beneše jako prezidneta. Ale to už je jenom nepodstatný detail, protože to co je důležité, že tu najdeme skvělý svěrákovský humor, který funguje dokonale. // Parafráze: Vaším úkolem bude zneškodnit nebezpečného šílence. A to babičky. Edmunda Babičky. // Dobrým vtipem (nebo to byla náhoda?) byla také role Evy Holubové, která hrála paní Holubovou. (09.03.2007)

První příběh dost tragický (1*). Zápletka o bláznovi, kterého chce někdo dostat do blázince předstíráním, že mu věří, je hodně otřepaná. Mohla by to zachránit nějaká pěkná herecká kreace, bohužel Holub v roli praštěného vynálezce nic světoborného nepředvedl. Druhý příběh výrazně lepší (3*), scénář sice taky nic pomoc, ale Somr výborný... (10.01.2017)

Tvorbu Josefa Burgra neznám, ale nedivil bych se, kdyby se Zdeněk Svěrák jeho povídkami jen inspiroval, aby mohl napsat něco tak krásně čapkovského. Díky němu, díky Ladislavu Smoljakovi za kamerou, díky dalším cimrmanologům v malých rolích a díky Třem strážníkům v podání Voskovce a Wericha jsou Dvě z policejní brašny navíc takovým pěkným průsečíkem českého humoru - Karel Čapek tu potkává Divadlo Járy Cimrmana a Osvobozené divadlo, no a to rozhodně není k zahození. „Prezident Beneš. Víte, co mi napsal? Nic. Prezident. Doktor. A neodpoví na dopis vědci.“ (02.05.2020)

Na těch pár desítek minut je to vcelku úsměvná pasáž ze života mladého strážmistra. Ta první povídka je úsměvná spíš až tím, jak skončí. Druhá je o něco lepší. I tak hraje Michal Suchánek toho vyjevence docela dobře. Ovšem docela mě šokovalo, že je to dílo dle panů Smoljaka a Svěráka. Tohle není jejich typické dílo a moc mi to k nim nesedí. (02.05.2020)

Půvabné řešení dvou mini povídek, které Zdeněk Svěrák napsal na motivy Josefa Burgra. Zajímalo by mě, jestli už byl tentokrát Ladislav Smojlak se svou režií spokojený, protože k sobě bývá dosti sebekritický. Samozřejmě, že se spolu s předními představiteli DJC (obzvláště milý byl Petr Brukner, největší to náš naivní herec) ocitáme v roce 1946 - tím si je jistý každý, kdo sleduje takové "nepodstatné" věci jakou jsou rekvizity a kostýmy. Je jen zajímavé, že dříve Bean a dneska Karlos80 si sice tuhle chybku opravil, ale zase ponovu dokázal pomotat něco jiného... No je to zdejší koumák. Ještě, že jsou na světě důležitější věci, nejenom v podání jeho, ale i Babičky :) (21.08.2009)