Viridiana

Miluj blížního svého? To víte, že jo... asi tak jak to ukázal Bunuel ve svém filmu. Myslím, že myšlenka filmu není silná jen kvůli době svého vzniku. Film sám o sobě možná nepatří mezi jeho nejlepší filmy, ale i tak má velmi vysokou hodnotu a poselství.Už prototo, že Pan režisér dokázal vytvářet tak nádherné a tak zneklidNující obrazy, jako je dívka skákající přes švihadlo, nebo "poslední večeře"... (18.02.2005)

Tak u tohoto filmu se církevní nelibosti divit nemůžeme a reakce frankistického Španělska se dala lehce předvídat. Film vlastně neútočí proti pokrytectví či jiným tak často napadaným vlastnostem všech možných církví, nýbrž proti podstatě katolického milosrdenství a odříkavého života jako takového. Jedná se o neuvěřitelně nepříjemné realistické odsouzení jakékoli mystiky náboženství, tou nejbolestivější možnou formou. Ale ať s jeho poselstvím souhlasíme, nebo ho rozhodně odsuzujem, jistě v nás zanechá silný dojem. Zajímavé je srovnání poslední hostiny a řádění bědných s podobnou scénou ve Formanově Přeletu, která vyzní vysoce humanisticky; tato je oproti ní ostře útočná a beznadějná. (18.02.2005)

Viridiana určitě patří mezi opravdové filmové klenoty. Film má stále co říct, působí napříč časem. Nejsilnější stránkou filmu je skandální příběh, který ve své době musel vskutku šokovat. Skvěle provedené je zde řádění tuláků. Jako by v sobě tyto scény měly něco z groteskní šílenosti obrazů Hyeronyma Bosche. Film tím krásně demonstruje, jak nepřevoditelné jsou idealistické církevní hodnoty, na lidi z absolutního dna. Jako by šlo skoro o vyvracení Nového zákona. Naivní idealistka, rádoby spasitelka, není nikým chápána a pokud, tak jen na z přetvářky a její dobrodinní se jen ve zlém proti ní obrátí. Dobro se nevyplácí. (10.10.2007)

Je pravdou, že som mal s pozeraním problém. Nemal som vôbec náladu, pozerať podobný druh filmu, ale aj tak som sa prinútil. Náboženstvo a viera bola a je nemennou súčasťou ľudského života, nech už sa jedná o akúkoľvek vieru. Rovnako je to aj s túžbou, ktorá môže zostať skrytá, neuspokojená, alebo sa naplno prejavuje. Viridiana mi neprišla ako satira na kresťanstvo. Je pravda, že v niektorých scénach - posledná večera, príchod matky predstavenej do domu - podkopávajú kresťanskú inštitúciu, ale nerobia to z dôvodov sakrálnych. Skôr z dôvodov čisto ľudských. Pre mňa bola Viridiana kritikou ľudí a ich správania. Ľudí, ktorý sa prezentujú ako chudáci, alebo starci - ako dobrý ľudia, ktorý potrebujú trocha láskavosti, ale vo svojom vnútri sú skazený, ublížený a v samom základe zbabelý a nebezpečný. Hlavná hrdinka prechádza zo stavu milosti a túžby pomáhať, ktorá je umocnená jej vierou, k rezignácií a k strate viery. Buňuel nemusel šokovať a už vôbec nemusel tlačiť na pílu či už v tom aké obrazy zobrazuje alebo aký majú zmysel. Rovnako ako v mnohých filmoch sú mu blízky jednoduchý ľudia, ktorý sa zmietajú vo víre bezútešnosti a okolitého odcudzenia. Nemyslím si, že je to najlepší Buňuelov film ale svoje miesto v jeho tvorbe má. A aj keď som nebol na neho úplne naladený, ťažko mu odoprieť silu z akou vypovedá o ľudských hodnotách. (02.01.2012)

9 / 10 Výnimočný film, ktorým sa treba takpovediac prehrýzť, no odmena je viac ako sladká, resp. trpká, podľa toho ako sa na to pozeráte. Bunuel perfektne vystihol atmosféru vidieka, všetko pôsobí prirodzeným až očistným dojmom a nič nás neruší pri ponáraní sa stále hlbšie a hlbšie do jednoduchého, no silného príbehu. Celý film je tak okúzľujúcou skladačkou nezabudnuteľných momentov, ktoré však do deja nie sú vložené samoúčelne, ale každá z nich prikladá ruku k dielu a dokopy tak tvoria jeden z klenotov svetovej kinematografie. A skoro by som zabudol na to najpodstatnejšie, na postavy. Tie sú napísané a vykreslené s takým kumštom, že musíme pred pánmi Alejandrom, Bunuetom a Galdósom (scenár, scenár, autor predlohy Halma) len pokorne skloniť hlavy. Bravó, ešte raz bravó!!! (04.03.2005)