Viridiana

Ten Luis Buñuel tu křesťanskou církev a morálku fakt asi rád neměl, protože v tomhle filmu je všechno. Je tu naivita, zbytečná snaha, falešná morálka, všechny křesťanské hříchy a vůbec ničení všech symbolů co se vztahují ke křesťanství. Větší část filmu tvoří jen taková předehra, která je plná snahy konat dobro a pomáhat potřebným atd., pro to hlavní, tu "poslední večeři" kde v jednom obraze přímo odpovídající tomuto námětu na místě krista sedí ze všech těch žebráků ten jediný slepý :). Poslední část filmu je fakt jako smutná a zároveň znovu opakuje staré dobré pro dobrotu na žebrotu. Viridiana je i v těch nejmenších detailech film přímo výsměšný k veškeré církevní morálce ať už jde o tu "poslední večeři" nebo třeba jen prostřihy mezi usilovně se modlícími žebráky, jejichž zbožnost je ale falešná, a ve stejné chvíli těžce pracujícími stavebními dělníky nebo klášterní matka, která je velmi hodná dokud ale nedojde k možnému porušení církevních zásad, protože v té chvíli je přísně odmítavá a protivná. Ve španělsku by to pravděpodobně ale zakázali už jen díky té jediné ohnivé scéně. Co mě ale docela zamrzelo je právě to, že jde jen o těch posledních asi dvacet minut, nebo spíš jde především o ně, protože ta předchozí hodina až na výjimky vlastně ukazuje normální dny z chudobince, které mají za úkol jen ten konec nějak předchystat pro diváka a zas taková zábava to není. Ten konec je ale nepochybně silný pro křesťana i nekřesťana. (24.09.2010)

Slavé dílo Luise Buńuela samozřejmě už v lecčems ztratilo hrany, ano, současná kinematografie dokáže být určitě víc šokující, jenže, při vší úctě k ní, současná kinematografie sotva umí jít přímo k podstatě a bez zbytečného přehánění odhalit bídu milosrdenství a askeze až na kost. Buńuel je velký estét, marně lovím v paměti film s tak skvostnou a organicky začleněnou kompozicí obrazu... Zmíněná scéna hostiny žebráků patří k vrcholným okamžikům nejen filmu, ale kinematografie jako celku. Dokonalé vypointování myšlenky prostřednictvím paradoxního spojení obrazu, hudby a jejich celkové kompozice (parafráze L. Da Vinci je děsivě cynickou herezí!) vytváří neuvěřitelně působivý celek, z něhož postava Viridiany, krásné ženy oddané bohu a službě "trpícím", nutně musí vyjít jako bláhová a odsouzená k porážce. Nedivím se podrážděnosti církve... Viridiana totiž útočí citlivými a výsostně uměleckými prostředky, nesnaží se urážet a vztekle křičet, ale pouze odrážet absurditu a skutečnou tvář lidské povahy. Absurditu lidského konání. Zachráníš-li jednoho trpícího psa, za chvíli tě mine další. Pomůžeš-li žebrákovi z bahna, pokusí se tě zašpinit. Viridianu jsem sledoval s podivným chvěním a napětím, které ve mně vzbuzují pouze filmy velkých mistrů. Nevycházelo z povrchu, který je zdánlivě poklidný a urovnaný, vycházelo z nitra filmu, ve kterém se rodí tragédie jedné ženy, která zasvětila život velké myšlence a byla obdarována jednou velkou prázdnotou a deziluzí. S určitou kritičností pohlížím jen na Buńuelovu všeobjímající skepsi, ale je právem každého umělce být subjektivní... Vlastně se to od něj očekává, nebo ne? deathmaker> Scéna pálení trnové koruny mi přijde jako zatraceně silné eso na dobu nehledě... (18.02.2005)

Počínaje Viridianou už Bunuel nenatočil jediný slabý film, naopak stával se čím dál víc anarchističtějším experimentálnějším a odvážnějším...neuvěřitelné kam až dokázal zajít, Viridiana je nádherné symbolické dílo plné krásných poetických i směšných scén...divím se že Viridianu ušetřil potupy...v závěru se Viridiana zbavuje svých ideálů a stane se pokornou hospodyňkou a milenkou, která se navíc bude o svého pragmatického "chlebodárce" dělit s další ženou...pěkně výsměšný závěr. (24.06.2008)

Buñuelovo zúčtování s dogmatickou církevní výchovou a "nedotknutelnou" křesťanskou symbolikou (včetně poslední večeře) je převážně sarkastické, nikoli kruté. Žít dle přísně asketických zásad, oddán víře, totiž dle Buñuelova svobodomyslného přístupu ke světu znamená míjet to opravdu hodnotné, co život přináší a vytvářet bariéru mezi sebou a druhými lidmi. Cena za zjištění, že napravit můžete sami sebe, nikoli přespříliš prohnilou společnost (které jsou vyšší duchovní ideály ukradené), cena za prozření, k němuž se před Viridianou propracoval i Nazarín, může být nepříjemně vysoká. Je však nezbytná. Závěr filmu představuje dokonalé naplnění režisérova nesmrtelného citátu: "Jsem ateista, díky Bohu." 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, troxor (13.07.2005)

Je pravdou, že som mal s pozeraním problém. Nemal som vôbec náladu, pozerať podobný druh filmu, ale aj tak som sa prinútil. Náboženstvo a viera bola a je nemennou súčasťou ľudského života, nech už sa jedná o akúkoľvek vieru. Rovnako je to aj s túžbou, ktorá môže zostať skrytá, neuspokojená, alebo sa naplno prejavuje. Viridiana mi neprišla ako satira na kresťanstvo. Je pravda, že v niektorých scénach - posledná večera, príchod matky predstavenej do domu - podkopávajú kresťanskú inštitúciu, ale nerobia to z dôvodov sakrálnych. Skôr z dôvodov čisto ľudských. Pre mňa bola Viridiana kritikou ľudí a ich správania. Ľudí, ktorý sa prezentujú ako chudáci, alebo starci - ako dobrý ľudia, ktorý potrebujú trocha láskavosti, ale vo svojom vnútri sú skazený, ublížený a v samom základe zbabelý a nebezpečný. Hlavná hrdinka prechádza zo stavu milosti a túžby pomáhať, ktorá je umocnená jej vierou, k rezignácií a k strate viery. Buňuel nemusel šokovať a už vôbec nemusel tlačiť na pílu či už v tom aké obrazy zobrazuje alebo aký majú zmysel. Rovnako ako v mnohých filmoch sú mu blízky jednoduchý ľudia, ktorý sa zmietajú vo víre bezútešnosti a okolitého odcudzenia. Nemyslím si, že je to najlepší Buňuelov film ale svoje miesto v jeho tvorbe má. A aj keď som nebol na neho úplne naladený, ťažko mu odoprieť silu z akou vypovedá o ľudských hodnotách. (02.01.2012)