Viridiana

Tak vo Viridiane mi Bunuel urobil hneď trojnásobnú radosť. Za prvé tu máme znova, ako je v jeho filmoch zvykom, úchylného postaršieho Fernanda Reya, ktorého na moje veľké potešenie nechá v tretine filmu zomrieť. Za druhé sa film naváža do kresťanstva (čo mám vždy rád), respektíve nie iba do jeho hodnôt, ale do neschopnosti a neochoty ľudstva chovať sa podľa jeho (nesplniteľných) princípov. No a za tretie ukazuje ľudskú spodinu bez príkras, v tom najhoršom možnom svetle, takže proti sebe nepoštval iba cirkev, ale určite aj socialisticky zmýšľajúcu verejnosť. Maximálne hodnotenie dávam okrem zmieneného aj vďaka množstvu symbolov. Pred zachráneným psom, mačkou s krysou, švihadlom a horiacou tŕňovou korunou vedie u mňa "kresťanský" nožík a "posledná večera". Pochopiť tieto symboly nie je vôbec ťažké, napriek tomu sú veľmi silné. Film je veľmi náročný, ale vďaka Bunuelovmu režijnému majstrovstvu ubehne ako voda. (30.10.2012)

Narúšanie tradičných schém významovými posunkami a uchovanie si surreálnej, ale zároveň svojbytnej a len pre Buňuela typickej poetiky. Táto znepokojivá obrazová lyrika premiešaná so svojráznym sarkasticko-anarcho-skeptickým nazeraním na svetské i cirkevné inštitúcie tvoria základ najlepších filmov tohto španielskeho režiséra. Neinak je tomu i vo Viridiane, v podstate banálnom príbehu o novicke, ktorá pred zložením sľubu čistoty prichádza za strýkom aby po tragickej udalosti v dome opustila múry kláštora a venovala sa kresťanskému milosrdenstvu formou pomoci chudákom a mrzákom. Spomenuté posuny vytvárajú bizarný čiernohumorný príbeh, s jedným vyvrcholením v scéne s odvalenou poslednou večerou žobrákov a druhým, dráždivejším, pri partičke kartovej hry. (26.02.2005)

Miluj blížního svého? To víte, že jo... asi tak jak to ukázal Bunuel ve svém filmu. Myslím, že myšlenka filmu není silná jen kvůli době svého vzniku. Film sám o sobě možná nepatří mezi jeho nejlepší filmy, ale i tak má velmi vysokou hodnotu a poselství.Už prototo, že Pan režisér dokázal vytvářet tak nádherné a tak zneklidNující obrazy, jako je dívka skákající přes švihadlo, nebo "poslední večeře"... (18.02.2005)

Viridiana určitě patří mezi opravdové filmové klenoty. Film má stále co říct, působí napříč časem. Nejsilnější stránkou filmu je skandální příběh, který ve své době musel vskutku šokovat. Skvěle provedené je zde řádění tuláků. Jako by v sobě tyto scény měly něco z groteskní šílenosti obrazů Hyeronyma Bosche. Film tím krásně demonstruje, jak nepřevoditelné jsou idealistické církevní hodnoty, na lidi z absolutního dna. Jako by šlo skoro o vyvracení Nového zákona. Naivní idealistka, rádoby spasitelka, není nikým chápána a pokud, tak jen na z přetvářky a její dobrodinní se jen ve zlém proti ní obrátí. Dobro se nevyplácí. (10.10.2007)

První půlka vynikající - odcházející aristokracie, která skrývá za hrou na varhany všechny emoce a pudy, cudná novicka, která ráda pije mléko, ale děsí ze způsobu jeho získávání - vlastně se děsí čehokoliv hmotného, tělesného a přírodního. V druhé půlce trochu vadí Donův syn - nadsamec milující práci, půdu a ženy, mužný ideál všech dob. Ale poslední večeře chudáků je opravdu delikatesou. (23.04.2009)