Němá tajemství

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)

Když se podíváte na tvorbu Tomáše Mašína, poznáte, že si nevybírá zrovna jednoduchá témata. To platí i pro tohle kriminální drama s romantickými prvky, na kterém Mašín spolupracoval se zkušenou Alicí Nellis, jejíž rukopis je tady hodně znát. Komorní vyprávění má totiž hned tři silné ženské hrdinky, a i když ten největší prostor má vynikající Jana Plodková, mile mě překvapila i dnes už spíše televizní herečka Milena Steinmasslová spolu s méně známou Magdalénou Borovou. Němá tajemství přinášejí silný lidský příběh, který byste rozhodně nechtěli zažít. Jsou vyprávěny nelineárně, což je vždycky osvěžující, když se to umí (a Mašín evidentně umí). Mají brilantní herce v hlavních i vedlejších rolích (Marián Mitaš si za své ztvárnění muže trpícího afázií jistě vyslouží minimálně nominace na herecké ceny). Vytkla bych jenom někdy až příliš návodný scénář - hlavní zvraty jsem uhodla minimálně deset minut před postavami filmu. Nejedná se bohužel o romantickou komedii s Jiřím Langmajerem nebo Terezou Kostkovou (oba mám ráda, ale chápete, co chci říct), takže divácká návštěvnost tohoto typu snímku bude asi mizivá - čtyři dny po premiéře jsem v největším sále Cinema City na Andělu seděla s dalšími dvěma statečnými. Je to ohromná škoda, protože takhle kvalitní český film jsme tu dlouho neměli. (13.09.2023)

Po čase sa mi podarilo pozrieť si film, ktorému môžem dať síce slabé, ale platné štyri hviezdičky.  Zaujímavý príbeh, v ktorom konské kopyto v úlohe čiernej labute rozhádže dovtedy zdanlivo stabilné vzťahy. Lenže tie nie sú stabilné iba preto, že bolo pred nehodou, ale aj preto, že obaja pisatelia scenára divákovi dávkujú informácie per partes. Film, vrátane hereckých výkonov sa mi páčil, menšia výčitka ide smerom k uveriteľnosti niektorých konaní a k tomu, že režisér v niektorých momentoch nepridal na tempe. (15.04.2024)

Naozaj so cťou zvládnutý film. Na jednu stranu som rád, že sa tvorcovia v našich končinách nehanbia siahnuť aj po náročnejších témach, na stranu druhú po komernčom neúspechu tohto filmu sa obávam, že sa to nestane pravidlom. Po hereckej, režisérskej a aj technickej stránke to bola snímka spĺňajúca dnešné štandardy európskeho filmu (s itými chybičkami krásy). Neskutočne ma ročuľovala postava až archetypálnej svokry, no na konci sa ukázalo, že to malo v príbehu svoje miesto. No ten ten detektívny rozmer (a celé tajomno okolo smrti hlavnej mužskej postavy) sa úplne na konci vytráca. Lebo ak nás filmári celý čas zavádzali tým, že tri ženy sú tak rozdielne a majú také spory, že "přes to vlak nejede", až napokon to celé bola habaďúra, aby "vraždu" spáchali spoločne a bol by to tak dokonalý zločin... tak to by to policajti nemohli na prvú dobrú hneď odhaliť. Avšak oni usúdia, že nimi spáchaná eutnázia bola v podstate humánna a nechajú ich, aby im to prešlo. Ak teda celé vyšetrovanie malo z pohľadu filmárov druhý plán a to z pohľadu vyšetrovateľov pochopiť nevyhnutnosť eutanázie, tak beriem späť. (07.05.2024)

Fakt nevím, jak takhle těsně po projekci film vocejchovat. To, že se to takhle během půlhodiny vyvine, jsem tentokrát tušil po dvaceti minutách. Jak se ale film bude vyvíjet dál, mě už nenapadlo. Silnej příběh, silnej konec, depresivní hudba. Jako hodnotit bych mohl dvěma, ale taky čtyřma. Takže dám silný tři. Na to, jak byl film obsazenej, je dost zdařilej. Ne velká zábava, ale k zamyšlení je to kurva hodně. 70%. (05.03.2024)