Anděl zkázy

Slovy POMA: "Nevím, o čem to bylo, ale vím, že jsem od toho nemohl odtrhnout oči!" Asi si to nechám v brzké době vysvětlit nebo se na film podívám s českými titulky. Ta divadelnost není vůbec na škodu, paradoxně režie neupadá do zajetých postupů a na malém prostoru si velmi nekonvenčně užívá. Krásný černý humor, jednání postav a absurdní snad vše, co se zde odehraje. Sice slabší (méně nápadité) než Nenápadný půvab buržoazie, přesto velmi originální a zhlédnutihodné. (26.06.2006)

Nic nekonsternuje slušně vychovaného člověka natolik, jako nemožnost odejít z místnosti, když večírek skončí. Dokonce je pak gentleman nucen dělat strašlivé věci, nad kterými zůstává rozum stát a není mu pomoci. Bonton jde stranou, ke slovu přichází přehnané reakce a objevuje se potlačovaný pud sebezáchovy. Konec je pak krásně mrazivý, vždyť možných kombinací je tolik. Ten film vůbec není intelektuálský, Buñuel samotný by kavárenské intelektuály vyválel v dehtu. Pouze popírá veškeré hranice normálnosti a reality, proto je pro mnohé obtížné na jeho hru přistoupit. (Kromě toho, Anděl zkázy je nádherný titul, pochází z Apokalypsy) (21.08.2010)

Jistě, samotná premisa příběhu je oděna do absurdity, kdy se několik různorodých lidiček ocitne v pokoji, který je ohraničen neviditelnou stěnou a ve kterém jsou proto nuceni společně nějak přežívat. Avšak v konečném důsledku je Buñuel ryze pragmatický. Snaží se odkrýt společenskou masku jednotlivých aktérů a prozkoumat, co se může stát s člověkem za extrémních podmínek a jak za takových podmínek budou posunuty hodnoty směrem od „civilizovaného“ člověka k divochu/zvířeti. A každý, kdo už má něco od španělského filmaře nakoukaného, musí předem vytušit, že tento myšlenkový experiment neskončí přílišně optimistickými závěry. A přesto mohou mít podobně laděná díla mnoho pozitivní působnosti. Kdyby nic jiného, tak jako podnět k zamyšlení se nad tím, co by se stalo, kdybychom se v této situaci ocitli my. Nebo lépe řečeno v jejích ekvivalentech v podobě války, izolace, či v podmínkách, ve kterých již nad člověkem nevládne hrozba trestu (čili žádný mocenský/represivní aparát), nýbrž veškeré morální otázky leží celou vahou na bedrech každého jednotlivce. Když nad tím tak uvažuji, vlastně se ani nedivím Buñuelovu skepticismu... (24.01.2017)

Včera som písal komentár k Viridiane, dnes k Anjelovi skazy. Oba filmy spája viac, než osoba režiséra, rok nakrútenia a Silvia Pinal. Oba sú temné a neľútostné pri obnažovaní tých, ktorým práve tento druh nudizmu nie je príliš po vôli. Tentoraz si Bunuel vzal na mušku miestnu honoráciu ocitajúcu sa v pasci, ktorá má vlastnosti vesmírnej čiernej diery. Potiaľ je všetko v poriadku. Na začiatok dobré, ale potom začína nesmierne zdĺhavý a pomerne nudný opis rôznych reakcií na novú situáciu. Ten je spestrený iba rukou z Rodiny Adamsovcov, ktorej význam ostal pre mňa skrytý, rovnako ako opakovanie úvodných sekvencií. A to sa deje až do konca, ktorý je príležitosťou pre nový začiatok. Treba tento film vidieť. Stačí však iba raz. A dosť by som sa čudoval, ak by niekto ochkal nad úžasným umeleckým zážitkom z neho (myslím bez potreby divadielka pre okolie). (04.05.2011)

Hororoví scenáristi sa trápia s vymýšľaním dobrých a uveriteľných dôvodov na to, aby mohli zavrieť nejakú skupinku v dome a Buňuel sa s tým nesral. Žiadny dôvod netreba, proste si postavy povedia, že nemôžu ísť von a ti vonku zase, že nemôžu ísť dnu a hotovo. Keby aspoň to izolované prostredie prinášalo nejaké zaujímavé vypäté scény, vycibrené dialógy a skvelé herecké výkony, no nič z toho tu nie je. Pár postáv začne blázniť, pár zomrie, no inak celkom nuda. Nebavilo. (08.03.2019)