Povídky z kuchyně

Krásný a citlivý film o přátelství dvou postarších pánů. Místo v názvu slibovaných povídek nalézáme pouze jeden příběh. To ale vůbec nevadí, protože má všechno, co by měl filmový příběh mít. Jakási Švédská organizace pro kuchyňskou optimalizaci (asi variace na IKEA) provádí průzkum o chování starých mládenců v kuchyni. Výzkumný tým odjíždí do zapadlé norské vesnice, kde má sledovat vybrané obyvatele. Pozorovatelé sedí na vysoké židli v kuchyni a nesmí porušit jediné pravidlo - nesmí se s svými hostiteli bavit... Pokud čekáte konverzační komedii s tunou gagů, budete zklamáni. Humorným momentům se jen pousmějete, v druhé půli získává příběh tragický rozměr... Velké filmové překvapení sezóny 2003. (11.11.2006)

Jsem zklamaná. Začátek se ještě rozvíjel slibně, na kafkovskou notu, ale pak se to zastavilo v bodě nula a tam to zůstalo až do konce. Komedie to tedy skutečně nebyla. Vlastně to byla docela nuda, koukat se do jedné vesnické kuchyně, ve které se skoro nic neděje. Ba co víc, ani ta atmosféra, kterou jsem očekávala, na mne nedýchla...Takže si pro sebe uzavírám: norsko-švédské komedie-dramata příště nebrat. (05.05.2010)

Když jsem po půlhodině sledování tenhle film vypnul, nechápal jsem, co se na tom může komu líbit.. První desetiminutovka svižná, zábavná, netradiční, ale dalších 20 minut jen nekonverzační utrpení. STOP! Vrtalo mi to hlavou..takže druhý pokus. Odměnou se mi dostalo milého překvapení. Přesně od momentu, kdy jsem snímek vypnul, začíná to, v čem tkví kouzlo celého filmu.. Mezi Folkem a Isakem totiž dojde ke sblížení, které oběma razantně změní dosavadní způsob života, to vše natočeno tak jednoduše a citlivě, že až škoda mluvit.. (01.03.2008)

Bohužel jsem ten případ, kterej u toho usnul. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale únava a trochu toho vínečka mě přemohly a poslední půlhoďku jsem nedokoukala. Každopádně film si dávám do budíčku a slavnostě přísahám a slibuji, že ho přístě dokoukám, i kdybych si měla víčka podepříp páratkem! Pak možná zvýším i počet hvězdiček. Jinak si teda nedokážu představit, že by mě někdo pozoroval, jak štráduju po kuchyni sem a tam. To bych si asi taky pořídila vařič a vařila raději v obýváku :-) (14.04.2010)

Pozoruji, abych byl pozorován :) Když si to vezmeme kolem a kolem, dal by se celý film shrnout do 10minutového kraťasu - místo toho máme snímek o délce 92 minut, který dialogy právě neoplývá... a vůbec to nevadí! Pravda, prvních 25 minut jsem přemýšlel, jestli se na to chci dodívat, ale pak už jsem nelitoval, že jsem vydržel až do konce. Zvláštní způsob vyprávění se skvěle hodí k atmosféře adventu v subpolárním kruhu a osudům lidí, kteří toto období musejí trávit doma sami. 75% (08.10.2013)