Good bye, Lenin!

Lenin je úžasně emocionální film. Humor a vážné scény se tu střídají opravdu bleskově, někdy možná až na mezi únosnosti (scény z nemocnice). Vycházel jsem z kina úplně rudý a hlava mi bujela přemírou tlaku od zadržování slz. Dokonce jsem litoval, že jsem v té době chodil do první třídy a byl jsem holt mimo obraz. O to víc jsem se soustředil na reakce lidí, kteří "tím" prošli a byvil jsem se společně s nimi. PS: Promiň Civale, Tosime atd., ale Pupendo je oproti Good bye, Lenin! pouze malý nedozrálý studentský filmeček bez špetky skutečných emocí - toť můj názor. PSS: Báječně nápaditou režii, brilantní herecké výkony především mladých herců a příjemně poetickou hudbu si nemůžu vynachválit. (05.02.2004)

Film je skvělý hlavně díky střídání humorných a smutných scén. K těm nejhumornějším patří maminčiny narozeniny, popř. pirátské TV vysílání, k těm dojemnějším scéna s tatínkem. Fantastická je hudba, která má spíše blíže k náladě melancholické než humorné - je ovšem velmi podobná Amélii z Montmartru (stejný autor Yann Tiersen). Někdy šla dokonce skvěle "proti obrazu" - např. obrazově legrační představa nechutně tlustého otce v kombinaci se smutnou hudbou - přesně to vystihlo, že to v tu chvíli tak k popukání není. Mnozí jsou zklamáni, protože mylně očekávali taškařici z minulého režimu ve stylu Pelíšků, kde občas byly také smutnější momenty, ale jinak spousta gagů. Zde převládají právě spíše dojemnější scény. Ačkoli jinak moc nemusím vnitřní komentáře hrdinů, Alexův komentář dějinných i osobních událostí je skvěle ironický a vtipný. Někteří také vyčítají filmu, že opěvuje komunistický režim. No nevím, já jsem měl dojem přesně opačný - zmlácení studenti, režim, který rozdělil rodinu (mimochodem vedlejší linie otce emigranta mi vůbec nepřišla špatná)... Doufám, že film bude alespoň vybrán mezi pět zahraničních filmů nominovaných na Oscara. (18.01.2004)

Naši západní sousedé se tentokráte předvedli. Good Bye, Lenin! je příjemnou, vyzrálou i nostalgickou záležitostí, kde klubko událostí rozplétá demonstrace, při které je mladík před zraky své socialisticky smýšlející matky zbit a zatčen policií, zatímco jí nepříjemná zkušenost způsobí infarkt a upadá do komatu. Po jejím probuzení se ale kolem mnohé událo. Syn Alex, který se tak rozhodl pro matku fabulovat svět „staré dobré“ NDR, si je moc dobře vědom, že onen velkolepý fiktivní svět je pro ni jediným bezpečným. Své okolí zasvětí do této brilantní mystifikace, pro udržení iluze je třeba natáčení denních událostí nebo shánění donedávna typických surovin, nakládaných okurek nevyjímaje. Po čase ale začne dle očekávání skřípat rovina osobní, kam až je Alex schopen zajít ve fabulaci, která je pochopitelně také účelovou lží. Film, seč je prosycen množstvím gagů, si nedělá srandu z komunistických včerejšků, je naopak kompaktní výpovědí jedné nelehké doby. Křehké osudy jednotlivých hrdinů se zejména mohou opřít o brilantní scénář, vypointovaný, bez zbytečným sentimentálních gest. Režisér Becker společně s herci pak zasluhuje dík, že film nenudí a může nabídnout několik silných (rozuměj hluboce lidských) situací!! (11.09.2007)

Jeden z tech slusnejsich a originalnich nemeckejch filmu, na kterej se da koukat opakovane. Po uvodnich zhruba 15 minutach, ktery precejen krapet nudi, se rozjede cca. hodinova komedie, kdy se hlavni hrdina snazi usetrit matku soku. To je zatim vse v naprostem poradku, film je podbarvenej hezkou hudbou, svizne a pohodove plyne, sem tam tu je nejakej dobrej vtip a obcas nejaka ta dramaticka scena a do toho slusne herectvi vsech nemcu, v cele s Danielem Bruhlem. Jenze pak nastoupi posledni pulhodina, ktera uz neni moc komicka, krapet nudi a je tak trochu navic. Nebejt toho, mozna bych dal i 5*, ale takle to sou slusny 4*. (05.10.2006)

„Budúcnosť bola v našich rukách. Neistá, ale sľubná.“ Výnimočná úsmevná, sladká i horká a smutná komédia s výborným originálnym ústredným nápadom. Čo by sa stalo, kebyže sa vaša mama dostane do kómy v istom politickom režime a keď sa prebudí, je krajina v úplne inom, no kvôli maminmu slabému srdcu ju nesmiete vystavovať šoku a tak musíte s najbližšími priateľmi a rodinou všetko zorganizovať tak, aby to vyzeralo, že sa v krajine vôbec nič nezmenilo? Tento nápad vraj dostali pred GOOD BYE, LENIN! aj kamaráti Roman Luknár a Ady Hajdu. V ich podaní sa Ady dostal pred rokom 1989 do kómy a keď sa z nej prebudil, jeho kamarát Luknár musel všetko robiť tak, akoby u nás ešte bol komunizmus. Neznie to zle, každopádne Nemci boli prví a hoci si o ich kinematografii xenofóbne myslím svoje, toto je krásna bomba s nádhernou poetickou atmosférou (opustené byty uprostred prichádzajúcich jarných večeroch), krehkou romantikou medzi dvoma veľmi sympatickými hlavnými hrdinami (postavami i hercami) a scénami, ktoré vás úprimne rozosmejú a ešte úprimnejšie dojmú... možno až k slzám. (14.09.2006)