Good bye, Lenin!

Vynikající komediální drama z Německa. Díky tomuto filmu jsem se už definitivně přesvědčil o tom, že Němci netočí jen odpady v podobě romantických kravin, ale zároveň umí také natočit vynikající filmy, které stojí za vidění a u kterých se člověk pobaví a odreaguje. A přesně to je případ tohoto filmu. Mám-li být upřímný, tak než jsem tenhle snímek dnes skouknul, tak se mi doma válel nějakých 5 let. Až dnes, když jsem hledal ve své bohaté zásobě filmů na DVD, jsem sáhl po tomto filmu. Když šel do kin, tak jsem si říkal, že to může být zajímavý film. Když jsem si ho pořídil, tak jsem si říkal, že to může být zajímavý film. Ale až dnes jsem se na vlastní oči přesvědčil, že to skutečně je zajímavý a vtipný film. Nevím, čím to může být, že mě film tak zaujal. Možná to je sympatickým hlavním hrdinou a jeho sympatickou přítelkyní. Možná to je tím, že jsem se v komunismu pouze narodil, ale skoro nic si z něj nepamatuji, a tak ho mám nějakým způsobem zidealizovaný. Tento film si z komunismu spíše utahuje, a je to opravdu dobrá sranda. Rozhodně jsem se bavil a film se mi líbil od začátku do konce. Jenže cítím že na maximální hodnocení to bohužel není. Když porovnám to nadšení z pětihvězdičkových filmů, tak to zde chybí. A tak hodnotím čtyřmi hvězdačkami, ale jedná se o nadprůměrné čtyři hvězdy, možná časem dojde i na tu pátou. (04.05.2009)

Omluva se přijímá, Legas :))) Diváci čekali od Pupenda i Lenina "řachatou" bujarou komedii, která nakonec nebyla. I když samozřejmě ne všichni diváci. Další můj názor, týkající se diváků, je ten, že pokud se takováto komedie z jejich vlastní historie netýká emocionálně vyhraněného momentu v dějinách, nedotkne se emočně ani jich. Ale přímo k věci: i někteří z nás zažili rozdělení jedné republiky na dvě a proto bychom to měli mít v paměti. Ve filmu se nechválí komunismus, i "rychlokvaškový" kapitalismus je výsledek života v komunismu, je to přece o tom, že syn necítí nic k ideálům, které zastává jeho matka, nechápe je a připadají mu zbytečné, ale má ji rád, prostě ji musí přijmout a přijímá ji, EdaS má pravdu, že film je především o lásce (a kterej není, že :))) Sám Alex říká, že zobrazoval zemi, jakou ji chtěl vidět a právě tak si ji vybavovala i matka... O nějakém "nostalgickém ohlížení" nemůže být ani řeči, ten, kdo nepronikne pod hloubku lidí a jeich stavů-vztahů by se měl nad sebou asi zamyslet. Herci byli přesní, hudba zajímavě navozovala nálady a některé režijní nápady jsem skoro nevydejchal (ta socha Lenina byla tak odporná, že jsem si chvíli myslel, že obživne a zničí vše v hledišti i ve snímku, tfuj ;-( Nálady a stavy od nenávisti až ke smíchu se ve filmu střídají, tak, jak lehce a samozřejmé je to i v životě, který zobrazuje. Je to i kus naší historie a například záběry z demonstrací byly velmi syrové - tvůrci snímku prostě jen pochopili a více do hloubky rozvedli jednu větu Petra Šabacha. Otec tu stál se zmatkem v očích. Náhle pochopil, že je po boji. Bylo po všem. Svět jeho nerozbitných skleniček, jeho rad, které nám dával na cestu ("Na všechno, chlapci, potřebujete v životě bumážku!") svět jeho otcovské autority, jeho pohádková říše, kterou budoval, vše bylo nenávratně v prdeli. (06.02.2004)

(1001) Po tom lámání nohou z úvodu jsem asi čekala jinší kalibr. Říkám si, že (proč) je pro mě vždycky tak těžké hodnotit komedie. Pokud se nejedná o podvratný nonsens ala Pythoni, tak mám tendenci tento žánr nebrat vážně (hehe), respektive odmávnout ho jako podřadný, což ode mě není úplně fér. U "Good Bye Lenin!" se sice člověk smíchy nepopadá za břicho, ale nepropracované postavy a schématické vyprávění zaměřené na mikro patálie a vyhýbaní se těm velkým otázkám filmu z něj doopravdy dělají úsměvnou frašku víc než "opravdové" existenciální drama. Ráda bych viděla větší nuanci v závěru, protože ten lehký náznak rozhovoru Lary s maminkou nedostatečně oponuje Alexově závěrečnému voice-overu, a film tak i končí spíš jako naivní pohádka než jako osobitý komentář autora k historii. Škoda. (18.03.2022)

Nerealisticko bravúrne realistický film, ktorý svoje povie hlavne generácii, ktorá okupačný režim priamo prežila. Trefným spôsobom priblížené, že nie každý sa s ukončením režimu dokázal vyrovnať, mnohí nie dodnes. Je to síce trošku viac rozvlečené, no milé a usmievavé scénky stoja za to. Alex ako strojca televíznych novín nemal chybu! 85%. (25.11.2006)

Z našeho pohledu mimořádný německý film jakoby nadaný hrabalovskou poetikou a jakoby jemným český krůpějovým humorem je a chce být komedií o tzv. ostalgii, tedy o nostalgických pocitech za zaniklým Ulbrichtovým a Honeckerovým státem. Typický příběh rodiny, jejíž angažovanost nestačí na exil otce rodiny do druhé části Berlína, aniž by byl s to zlomit náruživou matčinu víru v idealistická východiska komunistické utopie, přerůstá do širšího podobenství okamžikem vnitroněmeckého mocenského zvratu na podzim 1989. Srdeční kolaps stále živitelky rodiny, dlouhodobé bezvědomí a posléze - po měsících - zázračné probouzení do nového světa vyvolávají u syna-hlavního vypravěče příběhu úzkostnou touhu šetřit matčino zdraví a nedopustit její předčasný odchod. Příhody improvizovaného studia neexistující enderácké státní televize vytváří stále působivější atmosféru, jejímiž mediálními démanty se stávají např. objev cocacoly vědcí NDR v padesátých letech a angažmá prvního německého kosmonauta Jähnichena, v té době jednoho z mnoha berlínských taxikářů. Matčin očekávaný skon, jemuž předcházelo obnovení rodiny, tak rámuje velkolepý zážitek, vycházející z jak skvělého scénáře, tak dobré režie i mimořádných hereckých výkonů. Za velký úspěch autorů filmu je potřeba považovat skutečnost, že se podařilo zachovat a zvládnout plynule, nenásilně přechod z výchozí dětské fáze, přes prostředkující teenagerskou podobu až po takřka dospělý pohled hlavního hrdiny. Film, jehož ostalgie v žádném případě není nekritickým nytím za zašlým komunismem, naznačujes úspěchem složitost vyrovnávání se sovětizační komunistickou érou a tím nepřímo jednu z odstatných příčin toho, co Václav Havel před více než deseti lety označil za "blbou náladu". (25.08.2007)