Good bye, Lenin!

Omluva se přijímá, Legas :))) Diváci čekali od Pupenda i Lenina "řachatou" bujarou komedii, která nakonec nebyla. I když samozřejmě ne všichni diváci. Další můj názor, týkající se diváků, je ten, že pokud se takováto komedie z jejich vlastní historie netýká emocionálně vyhraněného momentu v dějinách, nedotkne se emočně ani jich. Ale přímo k věci: i někteří z nás zažili rozdělení jedné republiky na dvě a proto bychom to měli mít v paměti. Ve filmu se nechválí komunismus, i "rychlokvaškový" kapitalismus je výsledek života v komunismu, je to přece o tom, že syn necítí nic k ideálům, které zastává jeho matka, nechápe je a připadají mu zbytečné, ale má ji rád, prostě ji musí přijmout a přijímá ji, EdaS má pravdu, že film je především o lásce (a kterej není, že :))) Sám Alex říká, že zobrazoval zemi, jakou ji chtěl vidět a právě tak si ji vybavovala i matka... O nějakém "nostalgickém ohlížení" nemůže být ani řeči, ten, kdo nepronikne pod hloubku lidí a jeich stavů-vztahů by se měl nad sebou asi zamyslet. Herci byli přesní, hudba zajímavě navozovala nálady a některé režijní nápady jsem skoro nevydejchal (ta socha Lenina byla tak odporná, že jsem si chvíli myslel, že obživne a zničí vše v hledišti i ve snímku, tfuj ;-( Nálady a stavy od nenávisti až ke smíchu se ve filmu střídají, tak, jak lehce a samozřejmé je to i v životě, který zobrazuje. Je to i kus naší historie a například záběry z demonstrací byly velmi syrové - tvůrci snímku prostě jen pochopili a více do hloubky rozvedli jednu větu Petra Šabacha. Otec tu stál se zmatkem v očích. Náhle pochopil, že je po boji. Bylo po všem. Svět jeho nerozbitných skleniček, jeho rad, které nám dával na cestu ("Na všechno, chlapci, potřebujete v životě bumážku!") svět jeho otcovské autority, jeho pohádková říše, kterou budoval, vše bylo nenávratně v prdeli. (06.02.2004)

Čekal jsem "řachandu", nakonec se mi dostalo posmutnělého komorního dramatu. Ten snímek je vlastně hodně depresivní. Jasně, scény samy o sobě jsou minimálně k pousmání, ale celkově má snímek tak zvláštní atmosféru, že jsem jenom zíral. Je to především pohlazení po duši. Pro snímky tohoto typu mám slabost. Nejvíc se mi líbil konec, takhle mě naposledy dojal Forrest Gump. (04.09.2007)

Pokud si mám vybrat mezi poklidným několikaletým čekáním na vysněnýho trabanta a každodenní bitvou o imaginární balíky peněz, tak garfieldovská podstata mého bytí v tom měla vždycky jasno. Každá doba má zkrátka své plusy i mínusy a patrně proto se mi líbil snímek, kterej neváhal ukázat nejednu mouchu na štítu milovanýho kapitalismu a znechucený opovržení socialismem přitom nebylo nijak hysterický. Tlučte mě, uplácejte mě, nadávejte mi, udávejte mne, posílejte na mne kosovský bratry, ale pokud mi paměť ještě trochu slouží, tak jsem se za vlády rudýho bratra měl asi tak stejně dobře jako teď. (14.07.2012)

Hodnotenie je predbežné; film som videl kedysi dávno na hodine nemčiny a musím si ho preto pozrieť znova. Spomienka na falošné televízne správy a snahu zohnať uhorky neexistujúcej značky ma však rozosmeje aj dnes. A to je vlastne ďalšie plus - na vtipný (a zároveň pocitovo reálny) nemecký film tak často nenarazím. (29.01.2015)

Vzpomínáte si na film Hibernatus s Louis de Funesem, kde museli rozmrazenému dědečkovi vytvořit kulisy života tak, aby měl pocit, že se probudil do "své" doby? Nemůžu se ubránit tomu srovnání. I když v tomhle filmu byly důvody k mystifikaci zcela nezištné, přesto mě naivita a hlavně krátkozrakost synova snažení udivovala. Vždyť nemohl tušit, jak dlouho bude muset předstírat, že je vše při starém. A to, co matce nakonec (když už v žádné popelnici nezbyl obal od totalitních potravin) předložil na videu, tomu by přeci nemohl uvěřit ani komouš. (18.09.2004)