Good bye, Lenin!

Čekal jsem "řachandu", nakonec se mi dostalo posmutnělého komorního dramatu. Ten snímek je vlastně hodně depresivní. Jasně, scény samy o sobě jsou minimálně k pousmání, ale celkově má snímek tak zvláštní atmosféru, že jsem jenom zíral. Je to především pohlazení po duši. Pro snímky tohoto typu mám slabost. Nejvíc se mi líbil konec, takhle mě naposledy dojal Forrest Gump. (04.09.2007)

Námet o súdružke, ktorej kóma neumožnila sledovať zjednotenie Nemecka v reálnom čase, a ktorej museli príbuzní vybudovať v izbe skanzen NDR bol celkom dobrý na úspešnú komédiu. To by však museli byť u kormidla úplne iní tvorcovia. Táto skupina to celé ťahala k ostalgii a brnkala na strunu tým, čo si dodnes mrmlú: "Za socializmu bolo lepšie." Takže o komédii sa nedá vravieť ani náhodou. Netrúfam si nejakým pojmom nazvať to, čo im z ich snaženia vyšlo. V každom prípade barnumská reklama pritiahla k filmu množstvo divákov, ktorých potešilo, že vo filme vidia predmety a počúvajú slovné obraty, ktoré ich vracajú do nedávnej doby, keď všetko bolo predvídateľné a riadené zhora. (03.11.2020)

Jeden z nejpříjemnějších a nejlidštějších filmů posledních let, který kdovíproč ODS umístila na své předvolební DVD. Je to více drama než komedie, ale když už nějaká humorná (někdy tragi/černohumorná) scéna přijde, stojí za to. Scéna, kdy vrtulník nese Leninovu sochu, je tak úžasné propojení hudby a obrazu, až z toho šel mráz po zádech. Oproti našim pokusům v tomto směru Good Bye Lenin navzdory onomu vytváření neexistujícího dokonalého světa v "televizním zpravodajství" dokáže hledět na věc s větším odstupem, dokáže podat, co je jen zkreslená vzpomínka na mládí, jaký byl komunistický režim doopravdy, co s sebou nese přínos svobody pozitivního i negativního. "Je to skvělé. Vynechám 'se soudružským pozdravem' a pošlu to do Otta." (27.08.2006)

Nezdá se mi příliš šťastný nápad, vydávat "Good bye, Lenin" za komedii. Je to spíše úsměvné psychologické drama, okořeněné lehkým humorem a nostalgií, nežli komedie (s předponou tragi, ale s převládající komedií) "Pelíšky" či "Pupendo". Film nejen že je nestranný a bez uzardění kritizuje jak předrevoluční, tak porevoluční období a ukazuje i světlé stránky obou etap - navíc v mystifikační podobě, coby uměle vytvořená zpravodajství pro nemocnou matku, zobrazuje ideální zřízení s lidkou tváří, takové, v jakém by si každý přál žít. Němci se nepyšní příliš kvalitní kinematografií. Ovšem když už se jim něco povede, stojí to za to. "Good bye, Lenin" je nádherný dojemný film, který mne svým závěrem dokázal rozplakat. A to se tak často nestává. 95%. (07.09.2008)

Omluva se přijímá, Legas :))) Diváci čekali od Pupenda i Lenina "řachatou" bujarou komedii, která nakonec nebyla. I když samozřejmě ne všichni diváci. Další můj názor, týkající se diváků, je ten, že pokud se takováto komedie z jejich vlastní historie netýká emocionálně vyhraněného momentu v dějinách, nedotkne se emočně ani jich. Ale přímo k věci: i někteří z nás zažili rozdělení jedné republiky na dvě a proto bychom to měli mít v paměti. Ve filmu se nechválí komunismus, i "rychlokvaškový" kapitalismus je výsledek života v komunismu, je to přece o tom, že syn necítí nic k ideálům, které zastává jeho matka, nechápe je a připadají mu zbytečné, ale má ji rád, prostě ji musí přijmout a přijímá ji, EdaS má pravdu, že film je především o lásce (a kterej není, že :))) Sám Alex říká, že zobrazoval zemi, jakou ji chtěl vidět a právě tak si ji vybavovala i matka... O nějakém "nostalgickém ohlížení" nemůže být ani řeči, ten, kdo nepronikne pod hloubku lidí a jeich stavů-vztahů by se měl nad sebou asi zamyslet. Herci byli přesní, hudba zajímavě navozovala nálady a některé režijní nápady jsem skoro nevydejchal (ta socha Lenina byla tak odporná, že jsem si chvíli myslel, že obživne a zničí vše v hledišti i ve snímku, tfuj ;-( Nálady a stavy od nenávisti až ke smíchu se ve filmu střídají, tak, jak lehce a samozřejmé je to i v životě, který zobrazuje. Je to i kus naší historie a například záběry z demonstrací byly velmi syrové - tvůrci snímku prostě jen pochopili a více do hloubky rozvedli jednu větu Petra Šabacha. Otec tu stál se zmatkem v očích. Náhle pochopil, že je po boji. Bylo po všem. Svět jeho nerozbitných skleniček, jeho rad, které nám dával na cestu ("Na všechno, chlapci, potřebujete v životě bumážku!") svět jeho otcovské autority, jeho pohádková říše, kterou budoval, vše bylo nenávratně v prdeli. (06.02.2004)