The Pied Piper
The Pied Piper of Hamelin
Obsahy(1)
Moderní zpracování středověké německé legendy o krysaři, který ztrestá hříšné a zpupné město Hammeln. Je to jeden z nejnáročnějších filmů, které kdy byly ve světě animovaného filmu natočeny. Expresivně, dramaticky stylizované loutky a scény se stávají krutým obrazem života, z něhož vymizel cit a láska. Film Krysař patří plným právem mezi základní díla české i světové animované tvorby. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (140)
pro mne absolutní vrchol animační práce s loutkami, kde nemůžu najít slabého místa, neboť vše je z hlediska času krásně vyvážené a žádná pasáž netrvá tak dlouho, aby mohla začít nudit, byť jen na okamžik. Skvělá je taktéž hudba s vrcholem v podobě " Krysaří písně ", která krásně spojuje prostotu tónů s obrazovou temností. Vážně ony lidské pazvuky dělali lidé zmínění jako hrající? Snad jen toho Čoka bych tam poznal ()
Městečko Hammeln má problém- je v něm totiž plno "krys". Naštěstí se objeví cizinec ostře řezaných rysů, nadaný nejen hudebním talentem... Nu myslím že v popisu děje asi netřeba dále pokračovat. Celkově hodně ponuré a co se loutek týče, tak nečekejte žádný roztomilý maňásky... A ještě k hudbě- pánové Stivíne, Pavlíčku a Kocábe- bravo! ()
Fascinující loutkové drama, plné působivých expresivních scén a ponuré,hororové atmosféry.Bezútěšný, krutý obraz života středověkých měšťáků, ve kterém se navždy (?) vytratila dobrota, přátelství, naděje a láska. Krysy jsou tvorové velmi inteligentní, ale také hamižní, zkažení a destruktivní. I za tuto metaforu, kromě úchvatné podívané a silnému morálnímu apelu Jiřímu Bartovi děkuji. Kytarový mág Michal Pavlíček, Jiří Stivín flétna...hudba Micael Kocáb, už není co dodat. Jiří Barta dotváří, vedle Jiřího Trnky a Jana Švankmajera, trojlístek mých milovaných tvůrců - Mistrů animovaného filmu. Téměř všem filmům Jiřího Barty dávám plný počet hvězdiček, ale Krysaři D*E*S*E*T*H*V*Ě*Z*D*. Troufám si tvrdit, že i buřič Viktor Dyk by řičel nadšením:) ()
Nebyl jsem seznámen s německou legendou o krysaři, ale od díla Viktora Dyka se tohle zpracování odlišuje až neskutečně. Z téhle hodinové blbosti se dal udělt i povedený krátkometrážní animák o 25 - 30 minutové stopáži. Moc nemám v oblibě stále se opakující sekvence, kterých zde byl přehršel. Stejně tak se mi nelíbila ani kulisa. Zřejmě pro vykreslení tehdejších poměrů byla dobře zvolená, ale prostě mě ty ze dřeva vytesané postavičky spíše vadily. Ještě více mi však vadily skřeky, které vydávaly. Celý tento film mi přišel jako jeden nepovedený pokus zpracovat legendu. Viktor Dyk tohle zvládl ve své knize o 110% lépe a o mnoho let dříve. Tenhle film byl průser. Odpad! ()
Výtvarná stránka je nejsilnějším aspektem Bartova Krysaře. Zakroucené a kostrbaté město mi připomínalo německý expresionismus (viz Kabinet doktora Caligariho). Loutky v kombinaci s motivem lidských neřestí mi zase připomněly Fimfárum, je ale tématem pracováno lépe. Příběh lze shrnout do dvou vět a ačkoliv je odvyprávěn dost dobře na to, aby se obešel bez dialogů (přítomná jsou pouze různá citoslovce a huhlání), tak já bych je tam raději měl, protože by mi mohly poskytnou další potěšení - krom toho vizuálu tam totiž žádné další nevidím. Obsahově je to příliš povrchní a klidně by to mohlo mít jen 20 minut. ()
Galerie (6)
Photo © Krátký film Praha
Zajímavosti (2)
- Ředitel Krátkého filmu Kamil Pixa původně nabízel svůj scénář Krysaře režiséru Juraji Herzovi, ten jej však přepsal do podoby, v níž hlavní roli měly hrát krysy a jejich stát. Pixa tedy přípravy zastavil a o rok později předal námět a scénář Jiřímu Bartovi. O samotné natáčení se Pixa nezajímal, a tak pro něj byla první projekce hotového filmu velké překvapení. Před Pixovou zuřivostí zachránil Bartu německý producent, který filmu zatleskal vestoje. Podle Bartova svědectví Pixa prohlásil, že druhého dne bude potřeba film přestříhat, naštěstí však byl do rána odvolán z postu ředitele. (Přemek)
- Filmoví cenzori vo vtedajšej ČSSR chceli film zakázať, a to hlavne z dôvodu, že hudbu k nemu zložil Michael Kocáb, ktorý bol členom vtedy zakázanej kapely Pražský Výběr. Po čase však film získal niekoľko ocenení na zahraničných filmových festivaloch, a tak ho nakoniec cenzori povolili. (Jello Biafra)
Reklama