Balík dolarů

Tak nám televize zase dodaly něco dle vlastního uvážení. A sáhly po tom pravém – vhodném kusu, který dozajista žádného diváka nepřesvědčí o kvalitě italských westernů... Prvotní obava, že zřejmě hlavní závadou hrdiny bude to, že moc neumí jezdit na koni, stala se v průběhu děje závadou mizivou. Sám hrdina totiž zcela přestává být (alespoň svými činy) kladným hrdinou. Chce se pomstít za to, že ho bývalý kámoš podrazil, nepomohl jeho ženě splatit hypotéku a ona zemřela, přičemž on sám za oba úpěl v okovech. Když se vrátí domů, zbydou mu tak oči pro pláč, zášť v srdci, pevná ruka s neobvyklým tetováním a strašlivý malý synek! Spřátelí se s osobou nejasného účelu, která mu jakože pomůže, chytají ho náznaky přehrávání, pozná svého malého hrozného synka a hlavně, seznámí se s kámošovým (tím bývalým) bouchačem Henrym Silvou, jenž pro mne není ukázkou dokonalosti, ale když se k němu přidá Nicoletta Machiavelli budící ještě méně zájmu a důvěry, než jindy (je-li to vůbec možné), je tahle dvojka jen pro silné nervy. A zbytek taky. Po úspěchu s Dnes já, zítra ty se televize evidentně rozhodla pro rodinný balíček přehrávajících vadných úchylů, a tak se Henry projevuje neustálými škleby do kamery, která ho zabírá příliš zblízka, přehráváním, bafáním, křečemi, poskakuje jako šašek a později z děje napůl mizí, takže k čemu vlastně je, nevíme. „Záporák" - bývalý to kamarád hrdiny - budí nechtě sympatie, jelikož jej hraje Nando Gazzolo, jenž nepřehrává a jeho sok se posléze stává překvapivě skoro zápornějším, než on. Hrdina poštve jednu stranu proti druhé v naprosto nečestné situaci – bez skrupulí zaviní smrt desítek nic moc špatného nedělajících mužů. Zneužívá všechno a všechny a štve je proti sobě. Jakékoliv dojmy diváka, že kdyby se stalo teď tohle, mohlo by to být ještě aspoň trochu zajímavé, se nenaplnily, čili to zajímavé nebylo. Tu se Hunter prořítí sem a tu tam a jeho současný kámoš a synek mu pomůžou v tom, že v závěru vyvolává extrémně záporné pocity. A ještě ta Nicoletta, podivné pády, bitky... Maestrova hudba na tohle až moc dobrá. Co k tomu vlastně? Nic. Nebavilo, a oproti Dnes já... to ve mně nebude budit dojem nostalgie a nemá to sympatické hrdiny. A Silva koneckonců konečně potvrdil svůj citát z Fuga dal Bronx:"Vy si možná myslíte, že jsem strašný... ale já jsem ten nejhorší!" (08.06.2015)

Tradiční příběh o pomstě. Ne moc dobře napsané a zrežírované a už vůbec ne dobře zahrané. Hlavní postava bez charisma, záporák Silva zase přehrává. Film díky tomu zachraňuje především Morriconeho hudba a Dan Duryea, který si po mnoha vyšinutých postavách konečně zahrál sympaťáka a povedlo se mu to tak, že hlavního "klaďase" zcela zastiňuje. Ve výsledku spíše slabší průměr.** (15.09.2014)

Značně absurdní scénář, realistické brutální scény a celkem i průměrná hudba Morriconeho. Děj je sice napínavý a akční, ale je tu mnoho logických chyb, což se - při absenci ironie- , nedá odpustit. Nudné to sice není, ale v opozici k dnešním (9.2.11) 80% dávám jen dvě hvězdičky, i když se domnívám, že i ty tři by odpovídaly. Viz hodnocení na imdb (57%). (09.02.2011)

Hudba je to, co drzi tenhle film aspon trochu na vysi, konkretne na vysi dvou hvezdicek. Jinak je to dost otravny, nejvic tim, ze kdyz nekdo rekne vetu, v dalsi vete nedokaze pokracovat v puvodni myslence. Z toho pak plyne, ze clovek pri akcich musi poslouchat nesmyslny pokyny a vsichni pusobi jak banda idiotu. (30.10.2018)

Tak tohle mi přišlo naprosto o ničem. Nic, co bychom neviděli (a neslyšeli) v jiném spaghetti westernu lépe. Herci působí, jako by se do toho skoro nutili, představitel hlavního hrdiny si už nejspíš přál, aby to měl za sebou. A já docela taky. Naštěstí závěrečná přestřelka celkem ušla. Ovšem hned po ní doporučuji film vypnout. (24.06.2013)