Notre-Dame v plamenech

Špičková práce s prolínáním archivních a inscenovaných záběrů a po většinu času dravá montáž, která vás tím správným způsobem vyčerpá o to více, jak zhušťuje dění a klade stále nové překážky, jež berou to nejcennější - čas. Annaud víceméně kašle na poetické vsuvky a kromě nutného zdůrazňování nedozírného významu Notre-Dame (náboženského skrze přítomné relikvie, národního skrze přítomného prezidenta nebo architektonického, který v úvodu vysvětlují průvodci) volí až dokumentární realistickou formu. Žádná klišé, žádné záchrany na poslední chvíli a žádné heroické sebeobětování. Hasiči představují spíše anonymní a obětavou pracovní masu, která se musí vypořádat s největší vyzvou jejich kariéry, a Annaud se dokáže postarat o to, aby publikum významnost jejich mise plně pochopilo. V několika momentech jsem byl napjatý jako struna a možná jen škoda úplného finále, kdy ta intenzita přeci jen povolí na úkor senzitivního multiperspektivního prožitku. Katastrofický film první jakosti, jaký už skoro nevzniká a jehož zkušený tvůrce umí dění objektivně pozorovat, nikoli diváky nutit do určitých emocí a interpretací. Pátá hvězda není vůbec daleko. 85 % (21.04.2022)

Na začátku šel dým i z mojí hlavy; řidiči netrefěj správnou ulici, holky neunesou hadice, kluci zapomenou sekeru, lodě připlujou po dvou hodinách a uprostřed toho všeho se zachraňuje nějakej starej hřebík... Jestli to bylo reálný zachycení úrovně pařížskejch záchrannejch složek, tak ať mi prosím žádnej Francouz nikdy s ničím nepomáhá. Film samotnej ovšem luxus, výborný propojení skutečnejch a hranejch záběrů, a i když hořela jen hromada hezky poskládanejch šutrů, mě jako diváka se to nakonec dotklo taky. (17.09.2022)

Příjemné překvapení na Francouzské půdě. Jestli se to vše vesměs odehrálo jako ve filmu, tak klobouk dolů, zápletka hodna smyšleného hollywoodského katastrofického snímku. Já měl v podvědomí o Notre-Dame jen požár s Emmou v popředí, víc detailů jsem nezkoumal a tempo, příběhy lidí, efekty, zpracování byly na vysoké úrovni. Osud byl k památce krutý, ke scénáři přívětivý. (14.09.2022)

Hezky natočená náročná práce hasičů. Srandovní bylo obsazení padesátikilových děvčátek s náušnicemi (s náušnicemi do ohně, tak určitě, ještěže kobětě nechytly řasy...), kterak smýkají smotané hadice tři sta schodů nahoru v zásahovém oděvu, a s podporou chlapce, který je na svém prvním výjezdu vůbec, tito ve čtverko zachraňují jižní věž, k ruce mají ještě hasičskou kancelářskou, tedy suchou krysu, bez zásahového vybavení, který se pochopitelně nadýchá dýmu, ale jinak dobře natočené hořící peklo, sice v severní věži bez dýmu, který by tam tuty byl, a byl by hustý tak, že není na krok vidět, včetně tristního podcenění ochrany katedrály, nemožnosti projetí hasičské těžké techniky banálních 200m, prostě jedná se spíše o poklonu hasičům. Nevím, co čekal jiný divák, mně se to, přes uvedené prkotiny, líbilo, škoda že nebylo více prostoru pro zachraňování cenných předmětů, které stihli z hořící katedrály vynést, to se smrsklo jen na anabázi s trnovou korunou, o jejímž původu si racionálně uvažující člověk myslí své, ale budiž, natočeno to bylo dobře. (02.09.2022)

Mezi nejslavnější filmy Jeana-Jacqua Annauda patří Jméno Růže, Medvěd, Sedm let v Tibetu či Nepřítel před branami. Šikovný 78-letý filmový tvůrce, jehož filmy měli vždy nádherný vizuál a především Annaud vždy zkoušel něco tak trochu jiného. To potvrzuje i jeho novinka Notre-Dame v plamenech, která absolutně nepůsobí dojmem, že by jí natočil někdo, komu táhne na 80 let. Občas to totiž dokonce působí dojmem, že by celý film mohl natočit Michael Bay. Především je ovšem Notre-Dame v plamenech fascinující rekonstrukcí události, která zasáhla víceméně celý svět.  Film tak postupně rekonstruuje události, které se odehráli 15. 4. 2019 a místy film působí až dokumentárně, především i proto, že to velmi často působí dojmem, že je film natáčen ruční kamerou. V průběhu celého filmu se poté zkouší různé typy záběrů, celé to má skoro až nádech akční podívané a především to celé skutečně funguje jako rekonstrukce. Film tak vlastně nemá hlavního hrdinu, pouze lidi, kteří se snaží Notre-Dame zachránit či lidé, kterým záleží na tom, aby důležité památky neuhořeli a snaží se též v rámci svých sil pomáhat. To je celá zápletka filmu. Annaud nezklamal, i na jeho nejnovější film se krásně kouká, fascinující je ovšem skutečně celé pojetí filmu. Funguje v něm napětí a to i přes fakt, že má divák povědomí o tom, jak to celé zhruba probíhalo. Do filmu jsou schopně převedené archivní záběry ze skutečného požáru Notre-Dame, stejně tak je filmový Notre-Dame velmi věrný skutečnému Notre-Damu. A navíc dojde nejen na Emmanuela Macrona, ale i na Donalda Trumpa.  Má to funkční thrillerovou atmosféru, kdy je snadné se bát o bezpečí hasičů, celé to ovšem skutečně je funkční a není to nechtěně vtipné. Do toho všeho hraje solidní soundtrack Simona Franglena (po smrti Jamese Hornera právě na něj padnou povinnosti ohledně soundtracku pro druhého až pátého Avatara) a je to přesně ten typ filmu, který se vymyká obvyklým filmům, které vznikají dle nějaké skutečné události.    Délka 110 minut možná úplně adekvátní, ten film již v druhé polovině ztrácí tempo. Humoru není mnoho, momenty, kdy na něj dochází ovšem úplně nefungují a tak trochu shazuje onen vážný tón. Přesto je nový Annaudův film rozhodně povedená záležitost a jeden z nejvýraznějších filmů za poslední dobu...... (17.04.2022)