Mjatěžnyj „Orion“

Je rok 1918 a posádka trojstěžníku „Orion“ už dva roky neviděla rodné břehy. Plachetnice stále kotví v Plymouthu a britská admiralita plánuje začlenění ruské lodi do svého expedičního sboru nasazeného proti sovětům. Jako vlastenec však kapitán bojovat proti krajanům odmítá, a proto pod ochranou mlhy ještě téže noci „Orion“ anglický přístav opustil. Existuje pouze jediná možnost, jak se dostat domů. Do podpisu brestlitevského míru chybí ještě pár dní, takže cestu do revolučního Petrohradu blokuje německá Kriegsmarine, která ovládá Balt. Ani do Černého moře plout nelze – Středozemí kontrolují Angličané, přičemž proplout Bosporem kontrolovaným Turky by se dokonce rovnalo holé sebevraždě. I severní přístavy Archangelsk a Murmansk, nyní obsazené interventy, jsou jako cílové přístavy vyloučené. Zůstává jediná možnost: plavba kolem světa do Vladivostoku.
Na palubě to kvasí stejně jako v revolučním Rusku. Posádka je rozdělena především mezi bolševiky a anarchisty, monarchistickou frakci pak zastupuje převážně velitelský sbor – i když kapitán sám zachovává neutralitu – a stesk po starých časech přivádí některé důstojníky až na cestu zrady. Orion s cenným nákladem zbraní prchá po útěku z Anglie především před Royal Navy, nicméně čelit musí na moři nakonec Němcům. V duelu plachetnice a moderní ponorky se překvapivě válečné štěstí nakonec přiklání na stranu Rusů. Nejkritičtější okamžiky plavby, kdy bude posádka čelit v jednu chvíli i vzpouře, přesto prožijí až na Dálném východě prakticky na dohled svému cíli. (chamonix)