Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Don Gio - expresivní morální kulturní horor o těch, kteří se smyslem o morbiditu, amorálnost a business oslavují úmrtí a hrají Mozarta tak, aby se obracel v hrobě a tak konečně našli, kde je pohřben.
Don Gio konce minulého století je postmoderní opera zpracovaná jako videoklip pro filmové plátno v režii bratrů Cabanů. Je to první český film vytvořený v koprodukci s Českou televizí. V první větší roli (Leporela) uvidíte exhibujícího Jaroslava Duška, elegantní Chantal Poullain (Elvíra), nedávno odvolaného ředitele Národního divadla Daniela Dvořáka v roli ředitele divadla a především v titulní roli Karla Rodena, který se ve filmu ocitá v aréně duchovních vztahů a tělesných styků.
Don Gio je film o divadle dnů roku 1991, jehož protagonisty jsou postavy Mozartova Dona Giovanniho. Ačkoli by měly být po 200 letech moudřejší, dopouštějí se stejných chyb, trpí stejnými sebeklamy, namlouvají si vlastní genialitu. Touha po vlastní "osobitosti" vyznívá o to marněji, oč dokonaleji zní původní "stará" Mozartova hudba, napsaná lehkou rukou Fantazie. Podstata je stejná, jen rekvizity se změnily. Film je nádhernou obrazovou mozaikou, vždy však (nepříjemně) aktuální. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (19)

JFL 

všechny recenze uživatele

Na karlovarském festivalu uvedná remasterovaná a lehce autorsky upravená verze připomněla "Dona Gia" jako fanatsamgorickou frašku i dílo, které předčilo svou dobu, v níž bylo nepochopeno. Příznačně z karlovarského úvodu tvůrců, během něhož osvětlovali zásahy do filmu při remasterování (vložení titulků, které pomáhají orientaci v ději a postavch), vyplývá, že "Don Gio" je do takové míry dílem své doby, že ani jeho autoři již zpětně nebyli schopni ho zcela pochopit a pociťovali potřebu jej pro současné uvedení po 25 letech divákům zpřístupnit. Dnes vyznívá jako operně rozmáchlá férie realizovaná na prostoru jednoho televizního studia a servisních chodeb v podzemí České televize prostřednictvím postupů avantagrdního divadla, která v kostce glosuje euforický i deziluzivní chaos raných devadesátek. Najdeme zde do burleskních výjevů kondenzované všechny dobové prvky od ideologického idealismu přes kritiku mamonářství a zaprodávání hodnot ve jménu povrchního obohacení až po rozpuk nahoty a pokleslch mravů. Cabanovská časová kapsle dnes navíc oživuje už zapomenutý dobový fenomén horečnaté snahy namastit si kapsy na módní mozrtovské horečce, která se strhla v souvislosti s klasikovým kulatým vročím a v české kotlince se potkala s počátky dravého kapitalismu. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Takřka nesehnatelný film, ke kterému jsem se dostal díky obrovské šťastné náhodě. Bohužel nemám povoleno ho kamkoli nahrát, jelikož sami autoři stále doufají, že Dona Gia někdy v budoucnu odvysílá ČT, která jim to slibuje už pár let, ale holt k tomu stále nedošlo. A přitom si myslím, že by se našel nemalý počet lidí, který by to chtěl vidět. Je to fakt škoda, že je to tak nedostupné, protože ten film rozhodně není špatný. Jestli jsem ho správně pochopil říct nemůžu, ale podle mě šlo o kritiku moderního umění. Zde se konkrétně Roden snaží předělat co nejinovativněji Dona Giovanniho, ale výsledek je jen neskutečným chaosem. Ten chaos vlastně odkazuje na současnou dobu, nejen na moderní verze klasických inscenací (ačkoli v tomhle směru je až děsivě nadčasový, pro příklad třeba ve filmech - dneska je fakt těžké najít umělecký film, který by nebyl bez (explicitního) násilí, perverznosti nebo erotiky... však si vemte, jak slavný je Trier či Haneke - a za co). V tomhle mi Don Gio přišel velmi chytrý, bohužel si nejsem na 100% jistý, že mi přesně tohle chtěl ten film říct a nebo jsem se chytl jen pár vyřčených náznaků a těch se po zbytek filmu držel. Ze začátku mi to přišlo dost podmanivé, ale v prostřední části se mi na to koukalo o něco hůř, protože ten chaos nevydrží "bavit" celou dobu. Některé části mi tam navíc přišli zbytečné, jelikož nic nesdělují, pouze exhibují a podle mě až přehnaně. Ano, s myšlenkou to souvisí, ale pochopit by se dala i kdyby toho bylo míň. Mít to 70 minut, asi bych byl radši, v tomhle podání je Don Gio experimentem tak nediváckým, jaký se v Česku skutečně nevidí. Vyplývá z toho ale i to, že je to "něco jiného" a přesně takové filmy v Česku chybí, obzvlášť dnes. Po filmařské stránce je to dobré, tedy kromě zvuku při dialozích postav, kdy jim někdy přes přeřvanou hudbu není rozumět (ale třeba to byl účel). Pak i herecké výkony některých herců jsou tak trochu amatérské. Celkově se mi ten film ale líbil a přijde mi nedoceněný - ale jak ho má taky kdo docenit, když se nedá sehnat a ČT ho neodvysílá? Zatím dávám silné 3*, až se mi to rozleží v hlavě, možná přihodím čtvrtou hvězdu - 32% si to fakt nezaslouží. ()

Reklama

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Je to přesně, jak říkala moudrá Harriet Beecher Stowe: „Půjdeš-li někam, kde vše zdá se býti proti tobě, takže se domníváš, že nelze ti tam ani minutu déle setrvati, nikdy nepovol, poněvadž to je právě to místo a doba, kdy nastává převrat.“ Ale tenhle převrat měl význam pádu. Don Gio věrně artikuluje přesun umělecké tvorby z ideologických pranýřů do banánových krabic tržnic, nicméně přebírá-li kritik jazyk těch, které chce odsoudit (čili především řeč reklamy obnovující svou povadlost zneužitím uměleckých postupů), nemůže celá kritika nevyznít naprázdno. ()

M.Macho 

všechny recenze uživatele

Filmové proroctví o kariéře několinásobného ředitele Národních divadel Daniela Dvořáka. Bez znaloti okolností jde o "vcelku obyčejný surrealismus" o českém vzkvétajícím fetiši v showbyznysu na 2-3 hvězdičky, ale v kontextu současném je to bizarní předobraz a hříčka - portrét ředitele 17 let před tím... Naplněné a úchylné. ()

igi B. 

všechny recenze uživatele

Jó, tak se v devadesátých TOČILY love. Čudláci si hrajou na ART. Viděl jsem kdysi tenkrát - a docela mě to nasralo. A ta čété nám to zas a znovu předesírá - za ty poplatky veřejnoprávní... Jó - "...a že se tady bude točit byznys..." No, je to vidět, na té naší kultuře, patnáct let po "Donu Gio"... :-( ()

Galerie (10)

Reklama

Reklama