Palermo oder Wolfsburg
Palermo oder Wolfsburg
Režie:
Werner SchroeterScénář:
Werner SchroeterKamera:
Thomas MauchHrají:
Nicola Zarbo, Ida Di Benedetto, Magdalena Montezuma, Brigitte Tilg, Otto Sander, Gisela Hahn, Harry Baer, Isolde Barth, Ula Stöckl, Marie-Luise Marjan (více)Obsahy(1)
Palermo aneb Wolfsburg vypráví příběh námezdního dělníka Nicoly, rozeného Siciliána, který se zamiluje do německé dívky Brigitte. Vinou vlastní omezenosti, ale i kulturních rozdílů mezi moderním průmyslovým Německem a archaickým společenstvím Sicílie s jeho chudobou, zaostalostí, ale zároveň i přirozenějšími mezilidskými vztahy, se Nicola ocitá před soudním tribunálem jako podezřelý z dvojnásobné vraždy.
Schroeterovi slouží tato poměrně jednoduchá a mnohokrát zpracovaná látka nejen k opětovnému obvinění kapitalismu coby nespravedlivého řádu světa, ale za pomoci předchozího odhalení skutečného stavu věcí nechává v divákovi rezonovat řadu účelových lží zaznívajících před soudem i z úst zastánců strany obhajující „Palermo". V neposlední řadě také v tomto soudním dramatu Schroeter rozehrává náročnou intelektuální podívanou komponovanou na základě kontrapunktu překrývajících se zvukových vrstev a překvapivých vpádů divadelně stylizovaného herectví a symbolistní mizanscény komparzu, v kontrastu k jinak realisticky pojatému, takřka dokumentárnímu snímání zbytku filmu.
(garmon)
Recenze (3)
Zlatý Medvěd ()
Jestli je něco epika, tak je to tohle. Nicola je chaplinovský tulák – se svou nesmělou chůzí, polohlasými odpověďmi, laním pohledem. A krom té otřesné stopáže a trochu otravného folkloru je to velmi žánrově bohaté: je tam kus raných osmdesátek, postřehy o subkulturách (dobrý byl homosexuální Sagvan Tofi z ubytovny), je tu rozsáhlý etnografický pohled, spousta toho mi evokovala pro mě autentičtější zpracování tematiky gastarbajtrů Fassbinderem (Katzelmacher, Angst essen Seele auf). Proces mi zas připomněl Viscontiho Cizince. Hodně v tom dělá skvěle vybraná a zasazená hudba - to bych řekl, že je opravdu nové. Jinak jsem čekal spíš úlet a la Ottinger, než sociální drama a la Olmi či Taviani... A všechno bylo v cajku na čtyři „*“ – integrace, sociální drama, Olmi, Taviani a tak – a pak s příchodem matky Nicolovy dívky Brigitty k soudu to začal být mazec – sprechgesang, stylizace, vrstvení zvuků, modernita, Bergův Houslový koncert jako hudební podklad. Moc pěkné a silné. ()
ponrepo 7.2.2011 ()
Reklama