Mlčenlivá dívka

Srdce mi roztálo u nejdojemnějšího filmu letošních Oscarů. Chvílemi mě prostupoval smutek z toho, že dítě ne vždy žije v ideálních sociálních podmínkách, zanedbané, ale navíc není ani přijímáno s láskou jeho rodiči. A pak ten životní paradox. Někdo má a neváží si, kdežto druhý by ještě jednou chtěl, avšak přáno mu není. (05.03.2023)

„Slyšela jsi mě?“ - „Jo.“ - „Co jo?“ - „Jo, že tu nejsou žádný tajemství.“ - „Když jsou v domě tajemství, je v něm i hanba. A my tu hanbu nechceme.“ A malinká Cáit si už hanby užila víc než dost…Cáit je nesmělá, ustrašená dívenka, která je psychicky silně poznamenaná. A z jemných náznaků si divák může snadno domyslet, co bylo špatně v předchozím dívčině žití (všechno). A pro publikum není nic lehčího než fandit hlavní hrdince, ke které se poprvé v životě někdo chová nejen lidsky, ale dokonce s láskou, a doufat, že napáchané škody ještě půjdou odčinit. Baví ho zároveň hledání si důvěry mezi ní a postarším párem. A divák by Cáit moc přál, aby u nich mohla zůstat, ale dobře si uvědomuje realitu…a úplný konec mě osobně emocionálně sejmul. Ano, navzdory tomu, jak poklidný, pomalu plynoucí film s minimem dramatických scén to byl. Jenže tenhle snímek je o emocích pod povrchem a niterné atmosféře (své dělá i krásná kamera). A protože mně se podařilo na tenhle malý, komorní, křehký a citově čistý film správně naladit, dám solidní 4*. (02.05.2024)

Toho zleho je akymsi zahadnym sposobom na svete viac, ako toho dobreho... Presne o tom vypoveda tento irskou "hatlaninou" nahovoreny film.  Vypoveda o tom ale "malickovsky" minimalisticky, az lezerne poeticky s bublajucim niecim pod povrchom a reziser tomu nikdy neda priebeh vo svojej nahej krase. Dievca hra vyborne, nahradni rodicia su dobracki sympataci, biologicki rodicia i na kratkom priestore predstavuju ksichtovo demonov... ale to "vsjo". Jedina kratka scena behu ku postovej schranke v strede filmu je emocionalne krasna, zostatok je chladnejsia nezavislovka severanskych manierov, sipiaca na ceny od Akademii. 6/10 (26.03.2023)

Emocionálne a pocitovo čistý snímok, ktorý mimo iné dokazuje aj to, že aj v tých ťažkých momentoch alebo v beznádejných situáciách jedno pekné slovo, trpezlivosť, prípadne malá pozornosť dokážu spraviť skutočné zázraky. Mladé dievčatko hovorí len vtedy, keď je potrebný – „Niektorý ani nevedia, že čo všetko môžu stratiť, keď nevedia, že kedy majú rozprávať“. Rozdiel vo výchove malého dievčatka na strane príbuzných a rodičov je diametrálny a viditeľný už na prvý pohľad. Príbuzní pomáhajú malej Cáit, ona zase pomôže im prekonať ich vlastnú rodinnú tragédiu. Záverečná „running“ scéna, plačúca „skutočná matka“, objatie od „skutočného otca“ v spojení so symfonickou hudbou ma dojali až ku slzám. Dvojica Carrie Crowley / Andrew Bennett je vynikajúca. P.S.: Lepší debut si malá a talentovaná Catherine Clinch by ani nemohla zaželať. Osobné hodnotenie: 84% (****) (27.12.2023)

Podľa toho popisu a vysokých hodnotení som čakal niečo fakt živelne dramatického. Ale na moje prekvapenie to bolo takmer po celý čas úplne kľudné a pokojné, bez výraznejších zlomov. Prišlo mi to ako taká realistická poviedka s jemne psychologickým rozmerom, avšak nič, pri čom by človek wawkal alebo mal z toho nejaké vypäté emócie. S Cáit samozrejme každý divák súcitil a s jej dočasnými rodičmi sympatizoval. Ale výsledok aj tak veľmi priemerný a mrzutý... 2* (01.11.2022)