Případ Mattei

Samotné téma úspěšného podnikatele, který se nebojí bojovat s větrnými mlýny, by bylo zajímavé, avšak zpracování této látky mi přišlo docela rutinní, nepříliš vzrušivé. Volonté mi na klaďase neseděl (uznávám, můj vlastní problém), filmu v mých očích škodil také fakt, že divák o začátku věděl, že hlavní hrdina zemře, a v neposlední řadě pouze opakovací závěr moje nadšení z Případu Mattei také nijak nezvýšil, hodnotím proto tedy téměř čistým průměrem. (13.04.2013)

Gian Maria Volonté jako uhrančivý a charismatický podnikatel Enrico Mattei, který rozehraje příliš vysokou hru, kterou nemůže vyhrát. Režisér používá investigativní styl vyprávění, čímž film místy nabírá až dokumentárního charakteru. Ale právě to dodává filmu na síle a autentičnosti, které jen těžko nechají diváka chladným. (11.05.2007)

Jeden z tych tazko sfilmovatelnych filmov, hlavne ked clovek nepozna zlozite krizovatky a serpentiny talianskej politiky. Avsak pre zasvateneho, ktory aspon vie jak rychlo sa striedali talianski premieri, je to takmer perfektna podivana. Hlavne si clovek vela doplni z talianskej vysokej politiky. : 92 % (12.03.2020)

Francesco Rosi v "Případu Mattei" neklade důraz na ideologii, jen na argumentaci: předkládá závažné otázky, využívá retrospektivy, kombinuje dokumentární strohost s psychologickým portrétem naftařského magnáta, aby na pozadí dobové atmosféry vytvořil věrohodný obraz muže, který se stal obětí vlastních ambicí i politických a mocenských intrik a zároveň tak předznamenal styl italského angažovaného filmu následujících let. Byl to nakonec Rosi, kdo od "Salvatore Giuliana" formálně určil podobu politických dramat té doby. Dojem přirozeně umocňuje vynikající herecký výkon Gian Maria Volontého. (03.01.2011)

Film, jehož výjimečné kvality jsou mimo diskusi ať už pro skvělý scénář, špičkovou režii nebo nadčasový výkon Giana Marii Volonté v hlavní roli, zůstává stále na periférii zájmu soudobé české společnosti toto fórum nevyjímaje. Rossi dokázal povýšit časové téma do výjimečné úrovně klasického nadčasového díla, které i po půlstoletí poutá pozornost tragickým protagonistovým koncem. Letecké neštěstí (z Matteiho bylo posbíráno do rakve zhruba 10 kg fragmentárních tělesných pozůstatků) bylo již tenkrát obestřeno tajemstvím, což také film, natáčený po 8 letech, neopomíná zdůraznit. Vysvětlení, které mezi řádky nabízí, má mnoho do sebe: státní manager, který odmítl být poplatný korupci, nestyděl se jezdit do Moskvy (Chruščov ho označoval za přítele SSSR) a sliboval sicilským venkovanům, že ustanou gastarbeiterské cesty jejich blízkých do Německa a jiných zemí západní Evropy, byl až příliš nutkavým terčem. Neustálé prolínání trojího pásma časových rovin tomuto pohledu a vyznění napomáhá až nečekaně zdařilým způsobem. Otazník nad smrtí tohoto šlechetného Itala se tak mění v zážitek, na který se nezapomíná ani po desetiletích a který je také dnes pro ty, kteří chtějí vidět a slyšet, až nečekaně živý. (03.04.2015)