Osvětim

Wanda Jakubowska (auterka filmu) prezila Auschwitz a film bol dokonceny v roku 1948..  Taktiez sa nejedna o dokument, dokonca ani ako doku-drama neobstoji. Je to proste dramaticke dielo, ktore je vzhladom k teme a osobnej skusenosti auterky konstruovane s maximalnym respektom. Styl filmu je nevyrazny a nestrhava na seba zbytocnu pozornost. Forma prirodzene ustupuje obsahu.  Nikto neprehrava a tazko hladat vyraznejsi stylisticky prvok, mozno s vynimkou obcasnych heroickych podhladov typickych pre sovietsky vojnovy film.  K SOC-RES naivite samozrejme nesklzava, taktiez sa vyhyba patetickemu vydieraniu Spielbergoveho magnum opus. Inymi slovami, vsetky ostatne filmy o holocauste posobia ako exploitacia. Taktiez si dovolim tvrdit, na rozdiel od inych recenzentov, ze je film s ohladom na svoje dobove ukotvenie tematicky odvazny. Nielen celkovym nametom (prvy film o holocauste), ale i mikropribehmi obsiahnutymi v jednotlivych scenach. Otvoreny koniec ako ceresnicka na torte...  TRVE KVLT! Doporucujem! (19.01.2023)

Film, pojednávající o životě v nejhrůznějším místě na světě - Osvětimi, byl natočený už dva roky po skončení války. Možná i proto se jedná o film se silnou dokumentární a velice realistickou hodnotou, žádný z pozdějších filmů takto věrně nezachytil úskalí vězňů (v tomto případě především vězeňkyň). Poláci, kterým se během války stala největší křivda, dokázali mistrně zachytit hořkosti Oświecima, jiný národ by se jen těžce mohl do takovéto atmosféry vžít. Poláci nehráli, oni to prožívali (a někteří možná i vzpomínali, co před dvěmi lety zažili na vlastní kůži). (01.10.2012)

Vzhledem k době vzniku filmu jsem předpokládal, že vše vyobrazené bude podpořeno autentičností v atmosférickém hávu, který se jen těžko bude srovnávat se současnou tvorbou na toto téma, leč výsledek byl poněkud jiný. Každodenní život v Osvětimi je sice vykreslen, nicméně totálně bez patřičných emocí, nejistoty a strachu, zkrátka bez všeho, čím vězni procházeli. Příběh je těžce nudný a ukvapený závěr taky nic moc neřeší. Zub času si dal zde celkem záležet. 10% (27.07.2015)

Na svou dobu impozantní film, z kterého ale čiší (pochopitelná) snaha natočit jej co nejrychleji. Hodilo by se mu delší práce na scénáři, spousta scén a dějových linek vůbec nikam nevede______Jsem zmaten z úvodní scény příjezdu německého velitele ke transportu 2500 nových židů. Německy jim začne vysvětlovat řád tábora, když ale záhledne hlavní hrdinku jako okolo ní stojícím ženám překládá do polštiny, jde k ní a je překvapen její znalostí němčiny. Ke komu tedy celou tu dobu mluvil, když ho taková věc udivuje? (16.03.2021)

Polská, filmová vzpomínka má v sobě vše, co je potřeba, aby divák pochopil, že tvůrci skutečně věděli, možná i prožili. Detailní prostředí, které zde není jen za dráty, vězeňská hierarchie, nacistické smýšlení i způsoby trýznění a silný, odhodlaný odboj. Film je logicky vícejazyčný, což je dnes u některých tragických počinů na toto téma naprosto vyloučeno a tím výrazně ztrácejí atmosféru. Ta je zde skutečně silná. Nenarušily mi jí ani místy lehce nedokonalé střihy, ani ukvapený závěr. Naopak. Barbara Drapińska si mě po BARIKÁDĚ získává podruhé, a doufám, že ne naposledy. Naprosto vypovídající a silný film. (11.05.2013)