Dům hrůzy

Režisér William Malone se scenáristou Dickem Beebem udělali z původního příběhu kůlničku na dříví. Proti nějakému novému pojetí bych absolutně nic neměl, ono je jasné, že původní zápletku je pro remake potřeba okořenit, ale ne takto, tohle je totiž totální paskvil. Rozjezd je nadějný, ale s každou přibývající minutou strávenou v domě hrůzy to je čím dál tím větší plejáda těch nejhorších hororových tendencí, jaké tvůrce mohly napadnout, nemluvě o vyloženě strašně napsaných dialozích a „nijak“ charakterizovaných postavách. Výjimkou budiž excentrický milionář v podání Geoffreyho Rushe - za jeho zábavnou škodolibost Domu hrůzy náleží aspoň jedna hvězda. Ve všech jiných aspektech je to ošklivě natočená slátanina s nulovou atmosférou, tu se zřejmě snažili nějak uměle nahnat osvětlovači neustálými záblesky a všudypřítomným podivně se míhajícím ostrým světlem. Koproducentka Terry Castle tímhle tedy čest památce svého otce rozhodně nevzdala. (30.01.2020)

Nadpřirozená whodunitka (whatdunitka?) ze strašidelného domu, která přináší všechny plusy i mínusy devadesátek. Nejdřív tedy plusy: Stálo to dost peněz a je to na tom vidět. Kulisy jsou naprosto luxusní, praktické efekty jsou naprosto luxusní, Jeffrey Combs je maximálně znepokojivý a Geoffrey Rush maximálně charismatický. Je to napínavé, vtipné, má to pár originálních vražd, fajn zvraty, dobrou hudbu a sexy Famke Janssen. Mínusy: Fetiš na technologie poplatné době (internet, ruční videokamery, mobily) a divné horské dráhy. CGI není úplně hnusné, ale pořád je to devadesátkové CGI. Chris Kattan má pár dobrých hlášek, ale při balancování mezi tím být oukej a být otravný, je to pořád Chris Kattan. Toporný Peter Gallagher. A vlastně zbytek osazenstva, který se snaží být hrozně cool, ale hrozně se mu to nedaří. Finále na ránu. Výsledek: Člověk se cítí trochu provinile, že se mu to líbilo. Ale ne dost, aby si to nepustil víckrát. (28.01.2017)

První zhlédnutí u mého kámoše - milovníka hororů - s partou lidí z dob ZŠ bylo vcelku pozitivní a film se nám líbil. Bylo to asi tou jeho vymakanou technikou, kdy si připadáte jako v kině a bedničky všude možně vás při napětí a lekačkách dokáží dostat do varu. Po pár letech jsem měl možnost film vidět v televizi a velmi jsem se těšil. Zklamání bylo zřejmé, protože film není nijak výjimečný. Atmosféra na postarší televizi taky nic moc a samotný děj na mě už moc nezapůsobil. 45% (12.02.2009)

To už je roků, co jsem to viděla prvně (možná tak deset let)... a musím říct, že jsem z toho byla v té době slušně podělaná a bála jsem se jít spát :). Před nějakou dobou jsem to viděla v televizním programu a rozhodla jsem se, že si to zopakuju. Můžu říct, že sice to na mě ani zdaleka nepůsobilo tolik jako tenkrát, ale pořád to byl nadpůrměrně dobrý hororový zážitek. Což o to, herecké výkony nepatří do té nejvyšší kategorie a herci místy i dost přehrávají, ale sakra, ta stará nemocnice je opravdu děsivá. Napětí zde rozhodně nechybí, nějaký vývoj vztahů mezi jednotlivými postavami zde také probíhá a občas je to i takovým zvláštním způsobem nechutné (v pozitivním slova smyslu, samozřejmě). Škoda jen, že závěr jim trikově moc nevyšel, ale i tak mi celkovej "feeling" z tohoto blázince způsobuje husinu... (16.06.2011)

Předně: od snímku jsem toho moc nečekal. Když se tedy následně mé očekávání naplnilo, tak mě to vlastně ani nemrzelo. Na filmu mě zaujalo: pár příjemně propracovaných detailů, některé dobře natočené sekvence, (povětšina) zajímavých interiérů domu (nikoli exteriéry) a k zahození nebyla ani cover-verze skladby „Sweet Dreams (Are Made Of This)“, kterou nám (místo Annie Lennox) tentokrát nazpíval Marilyn Manson. To, v čem film značně ztrácí jsou především: podprůměrné herecké výkony, nijak výjimečný scénář, závěr filmu, kde jakékoliv a jakkoliv udržované napětí přechází v nudu etc. Shrnuto a podtrženo: pokud chcete vidět kvalitní horor, pak na DŮM HRŮZY nekoukejte. Pokud však chcete vidět nenáročný „klasický béčkový horor“, pak DŮM HRŮZY není (zas tak) špatnou volbou. (16.09.2003)