Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Minimalistický introspektivní film s osobitou poetikou se odehrává během jednoho léta v Berlíně. Angela Schanelecová v něm sleduje skupinu mladých lidí, kteří jsou vzájemně spojeni přátelskými vazbami a nájemním domem, kde žijí. Každou z postav tíží problémy, které jsou ale těžko sdělitelné ostatním. (Letní filmová škola)

Recenze (9)

see_sawandrew 

všechny recenze uživatele

U Pomalého života jsem strávil 80 minut a teď už konečně vím, co pomalý život znamená. Tento film natočila Angela Schanelec o šest let dříve než Nachmittag, který své cíle v rámci možností splňuje. Režisérka se zřejmě poučila ze svých dřívějších děl – Mein Langsames Leben je sice natočený opět jejím typickým stylem statické kamery a malým množstvím střihů, což se mi u Nachmittag líbilo (a líbilo se mi to také tady), ale tentokrát vidím spíše problém v tom, co je takovým způsobem natočeno. Osudy postav jsou sice zajímavé, ale všeho moc škodí. Ve filmu je až příliš mnoho rozhovorů, ve kterém vystupuje příliš mnoho vedlejších postav, které sice atmosféru filmu dokreslují a přihazují své trable do šuplíku, ale v metráži příliš mnoho kradou místo postavám hlavním, obzvláště tak Valerie. Ve výsledku film působí příliš zmateně a nekomplexně. I zde se mi několik věcí líbilo, ale jde spíše jen o detaily: Nejvíce mě zaujal záběr z nemocničního pokoje, který je snad snímaný přes sklo, v němž se odráží koruna stromu – polovina záběru, a zrovna ta polovina, kde sedí postavy, tak skoro není vidět. Kontrast nádherného prosluněného života venku s morbidní atmosférou nemocničního pokoje, kde sedí umírající otec, tak zafungoval dobře. Místy jsem měl také pocit, že film nevědomky balancuje na okraji ironie (dialog sourozenců o blížící se smrti jejich otce, opravdu podivný tanec Valerie na diskotéce, nebo snad až tragikomická scéna, v níž jedna z vedlejších postav neskutečně rychle mluví o novinkách ze svého života, až nechtěně dospěje k tématu, které ji uvede do deprese). Jde o bezpochyby zajímavý film, ale… to už bych se několikrát opakoval. 40% ()

lupuscanis 

všechny recenze uživatele

Osobní vzkaz pro jednoho nejmenovaného uživatele s úžasným přehledem po tvrdohlavější části současné německé kinematografie, který prakticky každý z Angeliných filmů opatřil svým neskromným komentářem: Kdybys ty snímky pouze hodnotil nízko, řeknu si, že máš nejspíš jiný měřítka, a že to řežeš celkem ostře při zemi. Ale protože po sobě zanecháváš viditelné stopy-komentáře, jejich konkrétní obsah dokládá, že svou neochotu vnímat a rozlišovat, připisuješ neobratnosti tvůrce. Tohle (tvé) neumětelství, či podlost - vyber si - podtrhává tvá snaha psát, jako bys viděl a přemýšlel. (spojlery) Co Schanelec vyčítáš, tedy rozbitost, nepřehlednost, zahlcenost postavami - je evidentně součástí tvůrčího záměru. Stačí si uvědomit, jakou funkci na sebe berou vyloženě epizodní postavy. Ta funkce je dvojí: jedné sis všiml (dokreslení atmosféry, přihození na hromadu trablů), druhou pomíjíš ("trčící konce" jejich fragmentárních scén ukazují k nevyčerpatelnosti takto vršených epizodních historek a postav). Distance Schanelec vůči prakticky všem postavám filmu a jejich historkám, trablům či radostem, jakož i jejich uchopování i opouštění, tak nějak po rohmérovsku, někde uprostřed jejich cesty, podle mne vytváří čitelný prostor pro diváka, aby se se pokusil na postavách a jejich historkách tolik nelpět, jak je zpravidla uvyklý, a aby je obrazně tak trochu(!) nechal jít, a pokusil se přehlédnout celé to jejich hemžení. Tohle dvojnásobné přeostření z detailu-fragmentu na celek (rovněž fragmentární), je od Schanelec celkem odvážné, a dle tvých stesků na to, jak malé postavy tentokrát "kradou místo" těm větším, rozhodně není blbuvzdorné. Co mě ale opravdu dožralo, je tvá necitlivá poznámka o "podivném tanci" Valerie v baru. Viděl tys někdy živou holku tancovat? Dochází ti, že Valerie je v tu chvíli blízko zhroucení, že na pozadí její zdánlivé nemotornosti duše i těla, je tahle úžasná scéna uvolnění a doteku s někým blízkým na tanečním parketu v baru, jedním z nejsilnějších momentů filmu...? Ne, Schanelec tu "nevědomky" nebalancuje na okraji ironie - to jen ty definitivně potvrzuješ svou neochotu vnímat. ()

Reklama

DwayneJohnson 

všechny recenze uživatele

Velmi zdařilá, vztahová sonda, propletených mezilidských vztahů, která si mi opravdu moc líbila. Hlavně proslov na svatební hostině, v podání Rudigera Voglera. Komentář smysluplnější, napíšu, až někdo udělá české titulky. Jedno vím však zcela jistě, s touhle režisérkou jsem ještě zdaleka neskončil. ()

sochoking 

všechny recenze uživatele

Výborný film zo života mladých ľudí, ktorí zvádzajú svoje každodenné bitvy bez toho, aby to dávali nejako okato znať na sebe. Navyše je natočený výbornou kamerou, ktorá diváka vtiahne do deja. Hoci tento druh filmov milujem, čakal som však trochu lepší koniec. Taký, kvôli ktorému by mi film mohol ešte nejaký čas zostať v pamäti. Rozhodne silnejšie tri hviezdičky za mňa. 65% ()

Hortensia 

všechny recenze uživatele

Prostredie, postavy ako súčasť prostredia, na pozadí (popredí?) ročných období, zelene, svetla, atmosféry, či skôr ambience. Príbehy sa akosi samovoľne prestupujú, malé a veľké, situácie banálne a závažné, koherentne, ako sa už na život patrí, vyzerá to, že sú si rovnocenné. Fragmenty. Ktovie, či nie sú. Ako by asi písala Woolfová filmom v 21. storočí? Akurát, že Schanelec radosťami, či strasťami postáv neopája, necháva ich plynúť v príjemnej neutralite, priestore pre Vás, do ktorej sa (ne)chtiac vložíte. Nadôvažok, formálne čarovné. Pôvodná odtažitosť Schanelecovej štýlu sa mení na fascináciu, a extrémne zcitlivenie divákovej pozornosti na film. Bresson majstroval podobným spôsobom. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama