Režie:
Michail KalatozovKamera:
Leonid KalashnikovHrají:
Sean Connery, Claudia Cardinale, Hardy Krüger, Peter Finch, Massimo Girotti, Grigorij Gaj, Mario Adorf, Nikita Michalkov, Boris Chmelnickij, Jurij Solomin (více)Obsahy(1)
Roku 1928 ztroskotala vzducholoď Italia na ledové kře. Přeživší členy posádky by čekala jistá smrt, kdyby se z velitelské gondoly nepodařilo zachránit vysílačku, kterou si přivolali pomoc. Poté musí mnoho dní čekat na záchranu v červeném stanu, obklopeném ledovou tundrou, než se objeví ledoborec Krasin. V hlavních rolích tohoto nákladného velkofilmu se objevili Peter Firth (velitel výpravy Umberto Nobile), Claudia Cardinale a Sean Connery jako Roald Amundsen. (mahler)
(více)Recenze (47)
Videná dvojdielna verzia, čiže nezostrihaná a predpokladám, že pri dvojhodinovej by som s hodnotením išiel nižšie. Na snímke už cítiť nahlodanie zubom času, avšak kvalitní herci, umné rytmizovanie a príťažlivý námet dokázali svoje. Skôr je otázkou, prečo tento historický film nie je bezchybný, za istých okolností sa mohol stať nehynúcou klasikou. Popravde by som radšej v zamrznutej krajine strávil viac času, než sa neustále premiestňoval medzi postavy riešiace záchranu z bezpečia domova. Ale to nie je chyba scenára, to sú moje osobné preferencie. ()
Na jednu stranu dobrodružný velkofilm o záchraně přeživších ztroskotání vzducholodi Italia v Arktidě, tzn. v extrémně nehostinných podmínkách, na druhou stranu psychologická studie skutečných událostí z roku 1928.. Téma odpovědnosti (nejen za svá rozhodnutí, ale zejména za životy jiných lidí) a spousta otázek, jaká je cena jednoho lidského života, má smysl riskovat život vlastní pro někoho jiného, jaké to je přežít katastrofu, koho zachránit jako prvního a další a další, s tím si tvůrci pohráli, postavili diváka doprostřed obýváku a vtáhli ho do soudního jednání.. Pozoruhodná záležitost s krásnou hudbou a příjemným hereckým obsazením, zajímavé je, že mi ani ta ruština nevadila.. ()
Hluboký snímek o hrdinství střetávajícím se s odpovědností, o riskování, touze po úspěchu a drtivé konfrontaci s realitou. Generál Nobile a jeho odpovědnost za osud, jenž potkal jeho muže, výčitky a nezodpověditelné otázky, které ho pronásledují desítky let po prožitých událostech. Scény z pohodlného Nobileho bytu, kde on a jím vyvolané přízraky řeší abstraktní, ale samozřejmě velmi důležité, otázky viny, ostře konstrastují s krutou arktickou realitou, kde se snaží vzdušní trosečníci přežít, jak se jen dá, v těch nejhorších podmínkách. Dramatická místa jsou velmi funkční a zdařilá, ovšem hlavní síla snímku spočívá ve výborné typologii postav, jejichž pohnutky jsou podrobně rozebrány a jejichž charaktery jsou víc než načrtnuty. Peter Finch jako generál Umberto Nobile je pochopitelně postavou nejrozporuplnější, on je tu taky souzen, on představuje ztělesnění problému, kam lze zajít v riskování cizích životů a co to znamená být za někoho zodpovědný. Sean Connery si zahrál "vysloužilého" Amundsena, odvedl perfektní práci a jeho ztělesnění skutečného charakteru a moudrosti, pomáhá při hodnocení Nobileho postavy. Claudia Cardinale představuje společně s Eduardem Martsevichem zdravě živou, obětavou a nesmírně silnou postavu - ovšem realita neříká, že tyto vlastnosti zajišťují přežití. A Hardy Krüger jako letec Lundborg ukazuje, že jeho nehraná elegance - která byla Hardymu vždycky vlastní - zrovna to nejdůležitější není, když se ukáže, že pokud je jenom obalem člověka, nemusí znamenat vůbec nic - k takovému obnažení dochází ve scéně s Claudií Cardinal i při závěrečném přiznání motivu Lundborgovy snahy vzít do letadla právě toho, koho vzal. Působivý Morriconeho hudební doprovod pak je také velmi podstanou součástí snímku. Existují patrně dvě verze filmu - delší ruská, a kratší mezinárodní - namluvená anglicky. ()
Strhující mezinárodní filmařská spolupráce s řadou nesmírně atmosférických a bravurně natočených scén. Viděl jsem dvouhodinovou verzi a doufám, že se někdy dostanu k té 195minutové, protože tohle byla vážně senzační podívaná. A ten Conneryho závěrečný monolog... A ta Morriconeho hudba... A ta scéna s hrobkou... A vůbec to všechno. ()
Psychologický snímek o strachu ze sebe sama, z vlastního zklamaní, o sebemrskačské potřebě vkládat jiným do úst pohrdání a také o touze přežít je spíše dramatem než dobrodružným filmem. Zamrzí snad jedině to, že Běhounka nehrál nějaký Čech, ale Jurij Vizbor. Ale to je jediná výtka, kterou k filmu mohu mít. Kalatozov opět sází na skvělou kameru, která není tak objevná jako v Já Kuba, ale zato je mnohem emotivnější. Spolupráce nejlepšího italského skladatele filmové hudby se spoluautorem původní dokonalé muziky k Jen počkej, zajíci! také dopadla na výtečnou, i když hudební doprovod filmu překvapivě inklinuje spíše k ruské filmové klasice. ()
Galerie (35)
Photo © Paramount Pictures
Reklama