Thunderball

Bond 4 Klasická bondovka se Seanem Connerym. Má své vynikající scény, které člověku utkví v paměti a po letech nesledování bondovek si je stále pamatuje. Jen třeba neví, do které conneryovky je zařadit. Thunderball má řadu humorných scén, skvělých akčních sekvencí a zajímavé herce. Spolu s Diamanty jsou věčné a YOLT jde o nejslabší Conneryho bondovku. (Ano, nejraději mám první tři conneryovky.) P. S. Čím více repríz Thunderballu jsem si dal, tím raději tuto bondovku mám. Zkrátka až do YOLT jsou s Connerym všechny výborné. (27.12.2009)

Začátek filmu výborný. Postupem času ovšem nadšení utichne a člověk si uvědomí, jak moc dlouhé můžou dvě hodiny být. Zároveň jak moc dokáže udělat jeden charismatickej Connery z jinak průměrnýho filmu a jak mohou fanoušci zblbnout nefanoušky a přesvědčit je, že průměrný film je nadprůměrný. Thunderball je bondovka, a kdyby to bondovka nebyla, neštěknul by po ní ani pes. Zejména po těch nechtěně vtipných soubojích či nudné závěrečné čtvrthodinovce pod vodou. (04.09.2009)

Thunderball bohužel sráží hned několik faktorů. Neopodstatněná stopáž, zmatený střih při bitkách, zrychlené akční scény a nepřehledné záběry pod vodou. Naštěstí Bond si jede to svoje a má rozhodně z čeho vybírat. Bond girls jsou zde opravdu božské. Nad všemi ční Claudine Auger, které v té době neodolal ani samotný Connery. (21.04.2019)

Plusy: napínavé, akčné, Sean Connery, skvelý záporák, bohovská úvodná skladba od bohovského Toma Jonesa, výborná hudba, sexy Bondgirls Zápory: film je taký nijaký, za čo môže hlavne to, že sa to odohráva na jednom mieste a aj to, že (napriek efektnému záveru) síce akcia je napínavá, ale skôr komornejšia - aspoň mne sa to tak zdalo. (29.10.2007)

Za mě do té doby nejslabší Bondovka. Jednak je to už na jedno kopyto. Pak je tu taky úplně o ničem padouch. V ženských jsem se ztratil. Voda je dobré oživení, ale je nadužitá. V míře větší než malé se tu vyskytuje jakýsi fast motion, hlavně v akčních částech, působí to fakt špatně a nechápu, proč to tam je. Akce je často zmatená a nevěděl jsem, kdo je kdo a kdo je s kým. Taky mě šíleně iritují ty okaté filmařské podfuky, ať už je to všudypřítomná zadní projekce, nebo neustálé střihy do studia. Jsou na moři, kde šplouchají vlny a voda je tmavá. Střih. Jsou ve studiu, voda je světle modrá a klidná a nevidíme žádné okolí. Střih. A jsou zase zpátky na moři. A takhle je to pořád. Použití zadní projekce ve chvíli, kdy se otevřou dveře s padouchem, to už je třešnička na dortu. Podfukem je taky rádoby diegetická hudba. Bond tancuje s ženou a hrají jim do toho tklivé smyčce, pak je záběr na pódium a tam je big band. O půl hodiny později zase koukáme na další tanec a do toho jim hraje zběsilý bubeník a trubky s flétnami, jenže na pódiu jsou krom bubeníka už jen kytaristi. To je šílená amatéřina. Námět je sázkou na jistotu, ale tvůrcům se vůbec nepodařilo do něj naplnit nějaký zajímavý obsah. Jediné, co mě pořádně zaujalo, byl headquarter Spectre a MI6, a možná ti žraloci. Bond měl asi dvě dobré suché cynické hlášky. A fakt chudák neplavec s kruhem, který je tam v tom moři doteď, protože na něj štáb asi zapomněl. Nikdo neví, kdo to byl, musel nám zachránit šťabajznu a pak se po něm nikdo neshání. Protože proč taky. Bond potřeboval být na člunu s Dominou sám. Jak mohlo být naopak vtipné, kdyby jim tak křenil, ale to by bylo na Bonda příliš malé klišé. Popravdě už to nemělo daleko k jedné, ale šetřím si to na ty koniny s Rogerem Moorem. (30.12.2020)