Žiješ jenom dvakrát

Zatím jediná bondovka, které jsem ochoten dát pět hvězd. Možná nejsvižnější tempo ( rozhodně vyšší než např. u Dr. No a Thunderballu ), více skvělých hlášek, zajímavé prostředí, Bondův vrtulník, tvář Blofelda, vražedné cigarety, skvělá hudba ( viz dále ). Za film to jsou čtyři hvězdy a pátá je za možná nejlepší bondovskou píseň vůbec, jejíž nádhernou melodii Robbie Willims prachsprostě okopíroval ve svém songu Millennium. (12.03.2004)

Upřímně - tohle mi sedlo líp než Goldfinger a je to první ne-craigovská bondovka, u které jsem chvíli uvažoval o maximálním hodnocení. Vyvážený poměr akce, napětí i humoru, který nesklouzává k samoúčelnému zlehčování, několik scén včetně Bondova výcviku v samuraje bych se nebál označit za vynikající. Především vesmírné scény ovšem až příliš upozorňují na stáří snímku a tempo taky není úplně stoprocentní. Přesto, ze starých bondovek, které jsem měl tu čest vidět, je Žiješ jenom dvakrát nejlepší a je esencí všeho dobrého, díky čemu si agent 007 v Conneryho podání vydobyl slávu, kterou si už nějakých padesát let stále sebevědomě udržuje. 85 % (09.02.2014)

[85%] Další skvělá Conneryho Bondovka s pořadovým číslem 5. Můj názor se na tuto část téhle slavné ságy moc nezměnil. Srdečné pozdravy z Ruska a Goldfinger jsou ještě o něco lepší, ale tohle je ihned za nimi. Film začíná zajímavě a poté tu máme krásnou úvodní píseň, jejíž hudební motiv nám tu skladatel John Barry promítá v mnoha hudebních variací, takže jeho OST je opět skvělý. Dějově je to běžný standart, ale pojato je to takovým stylem, že není moc šancí se nudit. I to japonské pojetí, japonské postavy ve filmu – to vše je super. Akce je tu rozmanitá a rozložená po celém rozsahu snímku. Potěší i další hračička z oddělení Q v podobě malého a upraveného vrtulníku „Nelly“, který nám v akci předvede pár klasických bondovských vychytávek. Máme tu i pár bitek ve kterých nám Connery ukáže, že je zde ještě ve formě. 36 let, v nejlepších letech a Seanovi jeho typické charisma vhodné k tajnému agentovi ještě nevyprchalo. Nicméně jako celek to působí opět skvěle, moc hluchých míst jsem tu neobjevil, možná v tom japonském cvičišti ninjů bych to asi tak o 10 min zkrátil. Finále je takové klasické, moc nepřekvapí, ale zabaví. Jen menším zklamáním je pro mě Blofeld, kterého zde hraje Donald Pleasence. V předchozích dílech je naprosto pozoruhodné ho sledovat otočeného v křesle a do obličeje mu nebylo vidět. Zde se ke konci přeci jen odhalil, ale ukázalo se, že je to malé, holohlavé a vyjevené stvoření, které respekt moc budit snad ani nemůže. Ale dost o tom, ať tu nejsem za kritika. Film jako takový to nepotápí. Takže asi tak. (01.10.2012)

5. bondovka - Půjdu proti všem, když řeknu, že Žiješ jenom dvakrát je jedna z nejlepších bondovek. Scénář od naprosto nebondovského autora Roalda Dahla (Grinch, Karlík a továrna na čokoládu!!) je skvělý. Člověk by neřekl, že člověk živící se psaním černohumorných knížek pro děti uvede tak impozantně na scénu Ernsta Stavro Blofelda! Říkáte si "má už nějak moc scén než jindy, už se určitě objeví" ale stále nic. Až na konci to přijde. Osobně si neumím představit kdyby se po otočení křesla objevil ďábelský zašklebený Jan Werich. Zjizvený Donald Peasence byl určitě tou nejlepší možnou volbou. Ovšem zaujme, že je takřka o dvacet centimetrů menší než další Blofedové. Takže, nejen že prodělal plastické operace, ale rovněž prodloužení. Zločinecké mimkry jak maj bejt :-) Akční scény už někomu mohou připadat směšné, ale v té době letecké honičky lépe udělat nešly. Ale Dahl sem přinesl i dlaší prvek - co nejvíc nadsázky. Zde dosahuje vrcholu. Ninjové, velitelství MI6 v potopené lodi, velitelství SPECTRE v sopce, satelit kradoucí vesmírné lodě a podobné vychytávky. Snad jen pomalá střední část je škodou na kráse výborného dobrodružství. (26.07.2006)

Bond 5 Z Conneryho bondovek je tato jedna z těch slabších, avšak stále lepší jako Diamanty jsou věčné nebo "nebondovka" Nikdy neříkej nikdy. Přesto však nedosahuje kvalit jako Thunderball (kterou považuji za 3. nejslabší z Conneryho období) či Goldfinger, Dr. No a From Russia With Love. Na škodu tu trochu je fakt, že 007 je téměř celý film pouze v Japonsku a u vesmírných záběrů je velmi patrný zub času. Pochválit však lze megalomanský plán arcipadoucha Blofelda, který se konečně ukáže v celé své kráse, výbornou hudbu a akční scény, zejména velkolepé finále v kráteru sopky. Potěší rovněž použité záběry s Janem Werichem, kdy můžeme vidět jeho vlasy ve scénách, kde sedí Blofeld v křesle a je zabírán zezadu. Objektivně 4*, ale z úcty k tradici a starému bondovskému feelingu dávám o jednu víc. (27.12.2009)