Žiješ jenom dvakrát

You Only Live Twice je z Conneryho bondovského portfolia asi nejslabší kousek. Je to sice pořád skvělý špionážní film, ale v porovnání s předchůdci a následovníkem pokulhává. Zatímco ostatní conneryovky jsou vyváženým mixem akce a příběhu, zde jsou děj a místy bohužel i jeho vyváženost upozaděny ve prospěch akce. A co mi nesedlo hlavně je to, že ač jsou všechny starší bondovky mírně přitažené za vlasy, zde se jakýkoliv náznak věrohodnosti rozpouští hned v úvodu. Už jen fakt že Bond se stane špičkovým ninjou zkrátka není úplně z kategorie lehce akceptovatelných. Ale film má i výrazné klady. Vyzdvihnul bych například stavby, protože základna umístěná v sopce je po estetické stránce naprosto geniální, možná nejlepší z celé série. Úžasná je i kamera, díky které si divák může vychutnat japonské scenérie a úplně špatně natočené a sestříhané nejsou ani souboje a honičky. (28.04.2010)

Upřímně - tohle mi sedlo líp než Goldfinger a je to první ne-craigovská bondovka, u které jsem chvíli uvažoval o maximálním hodnocení. Vyvážený poměr akce, napětí i humoru, který nesklouzává k samoúčelnému zlehčování, několik scén včetně Bondova výcviku v samuraje bych se nebál označit za vynikající. Především vesmírné scény ovšem až příliš upozorňují na stáří snímku a tempo taky není úplně stoprocentní. Přesto, ze starých bondovek, které jsem měl tu čest vidět, je Žiješ jenom dvakrát nejlepší a je esencí všeho dobrého, díky čemu si agent 007 v Conneryho podání vydobyl slávu, kterou si už nějakých padesát let stále sebevědomě udržuje. 85 % (09.02.2014)

Pátá bondovka patří k pětici mých nejoblíbenějších a nejlepších bondovek. Tak trochu sci-fi úlet (vždycky mě baví, jak technika Spectre mílovými kroky předběhla všechno ostatní a dokázala kamerou sledovat raketu v kosmu z bočního záběru!!!! - to je tak milý nelogický omyl, až je naprosto odpustitelný), naivní jako většina bondovek, ale mnohem akčnější než ta předchozí. Nevím proč, ale scény, kdy nějaký padouch má obrovské mega centrum, kde nesmyslně pobíhá spousta poskoků a hlas z amplionu jim co dvě vteřiny říká, co mají dělat (a další hlas to pak po něm ještě opakuje), se mi vždycky strašně líbily. Bond tady sice přišel o svůj hláškovací humor, ale je to prostě pořád starý dobrý Bond, který postupem času sice nabírá na humornosti/směšnosti, ale to ho dělá ještě zajímavějším. (24.08.2010)

Příliš mnoho technických serepetiček a různých zlepšovátek na úkor hutnosti děje a skutečné zábavy. Akce v Japonsku možná Bondovi prospěla, skutečně působí svěže a netradičně, ale technicky se tvůrci snaží o něco, co příliš nefunguje. Masové scény, megalomanská akce s raketami atd. - působí to celé přeplácaně a s odstupem x let i úsměvně a ať je to jak chce, tak Bond by nadčasově působit měl. Nejen jako persona, ale i z hlediska tématiky a vizuální estetiky. To se tady nedaří ani omylem. (30.12.2013)

Zajímavé spíše na začátku a konci, v samotném středu snímek velmi tápe, až jsem se bál, že mu ještě před finálem dojde dech. Rukopis autora scénáře není znatelný, přesto však závěr velmi připomíná roztodivný svět z Karlíka a továrny na čokoládu, ještě zmocněný vzdálenou kamerou. Žiješ jenom dvakrát má přesto neustále nějaká esa v rukávu a i ty horší scény mají čím překvapit. Nejtrapněji působí nasilné naroubování výcviku a přeměna Bonda v japonce, která působí až směšně nevěrohodně, zvláště, když vidíte výsledek. Celkový dojem však bohatě zachraňuje závěr. Scéna kdy konečně spatříme Dr. Zlouna, pardon, Blofelda je prostě nezapomenutelná, a můžeme jen litovat, že dokonalý Donald Pleasence nedostal více prostoru. (21.01.2008)