Black Books

Humor převážně konverzační, suchý, lehce absurdní, místy černý. Bernard je prvotřídní flákač bez špetky ambicí, dvakrát se nepřetrhne, aby vyšel svým zákazníkům vstříc, sžil se s nepořádkem svého doupěte a je v pohodě. Manny – připomínající lidem s několika promile v krvi Ježíše – se od Bernarda povahově příliš neliší, akorát je ještě větším podivínem. A Fran, holka odvedle, občas přiběhne, pochlubí se novým trapasem, a zase zmizí. Tahle trojka zajišťuje seriálu nejjistější přísun humoru právě tím, jak jsou v pohodě. Až se občas divíte, že nic nehulí. Pro páteční noc zcela ideální pořad a to se ani nemusíte vrátit z flámu, abyste se zasmáli. Mnohé epizody jsou nadmíru koukatelné i napodruhé a některé (spíše nechtěné) vymoženosti Bernarda a Mannyho by stály za vyzkoušení (třeba to pěstování hub ve vlasech je velmi praktické). 90% (14.10.2006)

"Všechno je vzhůru nohama. Nemůžu tady nic najít. Zrovna teď jím míchaná vejce z boty pomocí hřebenu." Kdybych neměl rád lidi a odmítal bych pracovat, tak bych si určitě pořídil frekventovaný knihkupectví. Permanentně ožralej Bernard Black evidentně uvažoval stejně, takže jsme si trochu podobní. Nebo spíš ne. Já jsem spíš zabržděnej skunk Manny, kterej by se občas postavil proti pokynům majitele a zákeřně by prodal knihu neznámýmu zákazníkovi. To bych mohl být já. Ale určitě nejsem Fran, protože vlastním špatný pohlaví, nejsem afektovaně zmatenej a nekupuju si auto pokaždý, když si potřebuju zlepšit náladu. Tímto všem oznamuju, že počet pomatenců v obchodě je roven třem a kdo se chce bavit, ten může vstoupit. Ovšem na vlastní nebezpečí, protože tenhle humor není vhodnej pro každýho. (12.01.2022)

Každý správný knihovník má rád svoje zákazníky, protože díky nim je živ. Věčně opilý Bernard není správný knihovník a svoje zákazníky ze srdce nenávidí. Kromě toho kolem sebe jen zřídkakdy někoho snese a je proto zázrak, že se v jeho blízkosti bez (závažnější) újmy dokážou pohybovat roztomile naivní Manny s naprosto vytříbeným vkusem pro umění a sociálně nepružná, nezdravě alkoholu a cigaretám holdující Fran. Ale ještěže tak, protože s tímhle nesourodým trojlístkem je legrace přímo náramná. Humor je to vskutku absurdní a musí sednout. Já už to prostředí útulně rozházeného antikvariátu považuji skoro za druhý domov, a to jsem se začala dívat až nedávno. Black Books jsou pro mě mezi seriály naprosto ojedinělým zjevem a jsem ráda, že jsem na něj narazila. - "Maybe the art is saying cows know something we don't." (12.09.2022)

Vždycky jsem si přál mít vlastní knihkupectví/antikvariát a děkuji tomuto seriálu, že mi to alespoň zprostředkovaně umožnil. Protože takhle přesně by to tam asi vypadalo. Sice nekouřím a nechlastám jako Bernard, ale taky bych si pořád jen četl a prudil by mě každý zákazník, který by mě vyrušoval. Takže bych si asi splašil nějakého Mannyho. A kdyby byla ještě nějaká Fran, byla by to bomba, protože to je nejlepší postava serálu (Bernard a Manny jsou dobří, jen občas přestřelují, zato Fran zůstává pořád při zemi, uvěřitelná a realistická). Postupem času jsem se do ní zamiloval. První díl mě naprosto rozsekává. Další jsou to výborné, tu skvělé, tu slabší, ale první díl je prostě dokonalý. Tam sedí všechno a nic není přehnané. A pak Simon Pegg, ten je až nechutně dokonalý. (15.01.2013)

TV-seriál. Britskému humoru já zřejmě nikdy zcela nepřilnu, ovšem výjimkou u mne bude vždy fenomenální seriálový Mr. Bean, a po zhlédnutí 3. série Black Books je onou výjimkou i tato seriálová satira. | 1.série (85%), 2.série (85%), 3.série (85%) > Průměr: 85% (5*) | (27.01.2015)