Hejkal

Typické ztvárnění pohádky z tv produkce, kde studiové scény patřili neodmyslitelně k mým dětským představám, protože takových pohádek bylo mnoho. V paměti mě nejvíce zůstala postava samotného hejkala představena Řehořem, který po celou pohádku víceméně kňučel a plakal a mě jako klukovi byl nejméně sympatický. (01.12.2009)

Krátká bajka o Hejkalovi by možná mohla být zajímavější, kdyby ovšem Zdeňku Řehořovi netáhlo k šedesátce a Dagmar Veškrnové ke třicítce. Ti dva spolu vůbec nešli dohromady. A takový to chlap leze po komínech a dělá, že je mrštný. Jinak je ale pan Řehoř můj oblíbený herec. Celá pohádka se pak točí kolem toho, jak se z Hejkala stane poctivý chlap i když na zámku by ho nejraději ukazovali. Zoufale málo. (29.09.2021)

Hejkal má hlad a rád by žil mezi lidmi. Ujme se ho jedna vesnická rodina, začne pracovat jako kominík, najde si děvče... zdálo by se, že je všechno v pořádku, kdyby si místní kníže neusmyslel, že chce strašidlo jako atrakci pro svou zahradní slavnost. - "Hejkal" je taková poklidná letní pohádka se spoustou pěkných záběrů na les. (Není studiová, jak tu píše uživatel Tiiso). Navíc je částečně komediální, a tím pádem úplně ideální pro dlouhé zimní večery, kdy se člověku stýská po létě a potřebuje zlepšit náladu. Já jsem ji kdovíproč vnímala jako něco mezi Šumavskou trilogií s Tomášem Holým (hudbou podbarvené záběry na les) a pohádkou O vysoké věži (Janžurová a Veškrnová ve vesnickém). Všechny tyto filmy vznikly ve stejnou dobu, tak na tom asi něco bude... Tahle pohádka nemá úplně dobrý příběh, žádnou zásadní zápletku a rozuzlení, ale to jsem jí ráda odpustila, protože děj je dost neobvyklý, takže člověk dopředu netuší, jak se bude vyvíjet, a navíc je docela krátká a má jinak všechny kvality klasické televizní pohádky - pěknou hudbu, takový ten správný pohádkový styl vyjadřování, krásné exteriéry, herce ještě ze staré školy, které je radost poslouchat. Načančaný kníže hlasem Svatopluka Beneše v jednom kuse vyhrožuje sluhovi "Alfons, půjde pást čuníky a nic mu nepomůže." (27.04.2014)

Velmi milé, humorné, dokonce legrační, herecky příjemně uvolněné. V příběhu o polidštění jednoho vyjukaného hejkala, jenž už nechce promlouvat s lesem, nechybí ani klasicky pohádková, morální kapka. "Umím čistit komíny, štípat dříví, posekat trávu a taky podojit stračenu" "No...to umí každý hejhula!" "Každý ne, pane kníže, vy jste se k takové práci ještě nedostal a tady váš panáček na ní už dávno zapomněl..." (08.05.2018)

"Už mě nevolej, lese" Moje oblíbená pohádka z dětství, díky které mám postavu hejkala doživotně spojenou se Zdeňkem Řehořem. I na stará kolena jsem s touhle pohádkou velice spokojen, mimo jiné díky humoru (ke kterému velkou měrou přispívá Oldřích Velen) a místy zajímavé atmosféře spojené s hejkalovým vztahem k lesu. I když ta pátá hvězdička je asi hlavně z nostalgie. (17.08.2020)