Krkonošské pohádky

Energická semetrika Anče (typickej příklad ženský, která má tendence organizovat chlapům život a činit z nich podpantofláky), věčně připosranej hajnej, přiblbej Kuba a k tomu Trautenberk. Nevím, nakolik jsou tyto profily či charakteristiky hlavních hrdinů příkladné pro děti a navíc, když k tomu přidáme sojku, která svinsky práská, tak je vám toho tlustýho chlapíka dole z chalupy líto. Vždyť on si to chce jenom krapet ulehčit. Naproti tomu fousatej pan Bezchybný z hor, kterej víceméně krmí srnky nebo pleje horský kytky a občas z jakéhosi rozmaru komplikuje Trauntenberkovi život, mi sympatickej není ani omylem. Ovšem všechno funguje geniálně a nejlepší je na začátku Gandalfův výstup na Sněžku a rozhození bylin a hudba uuáááaaáááeeaaa úááááaaaáááeeeaaa.. Klasika všech klasik s poučením na konci. Vždycky se rád podívám znova.. P.S. doporučuju komentář uživatele eric.blade, poprskal jsem si monitor.. :) (09.01.2008)

Zdárný příklad toho, jak komplexní mohou pohádky být. Protože mám z jedné strany Jizerské hory a z druhé Krkonoše, pověsti a povídačky o Krakonošovi jsem slýchával i v reálu. Jejich televizní verze pak patří ke klenotům české pohádkářské školy. Patrně jeden z nejlepších hraných večerníčků co kdy televizní stanice vysílala. Nezapomenutelný František Peterka coby vládce Krkonoš, nenapodobitelný Ilja Prachař jako prevít a paprika v jedný osobě Trautenberk, jedna z životních rolí Hany Maciuchové alias Anče a takřka životní role pro Jardu Satoranského jako Kubu. A nesmím zapomenout na skvělého Zdeňka Řehoře jako naivního a nešikovného hajného. Pro děti skvěle napsané příběhy nesoucí poslání, závěrečná moudra a ponaučení, dětsky vděčné speciální efekty a použití živých zvířátek, kupa legendárních hlášek. Navíc průkopnické využití mobilní telefonní sítě a e-mailu v jednom díky sojce práskačce. I když sem tam se nějaká chybička najde, jako v jednom záběru pozdní střih, nebo prodlevy pózy a k ní příslušného speciálního efektu, ale to tady vůbec nehraje roli. Ač jsou příběhy krátké, jsou trefné, jasně čitelné a na své si nepřijdou jen ti nejmladší, ale takřka všichni, kdo zasednou před televizní obrazovku. Navíc nemůžu opomenout silné sentimentální pouto, které ke Krkonošským pohádkám chovám. Neoddiskutovatelných pět hvězdiček. (18.09.2004)

Nervově soptící kapitalista se sklony ke starověkému otrokářskému zřízení versus fousatý proletář s Gandalfovou holí vyznávající hippies a žijící v lese mezi vochomůrkami. K tomu posluhovačná a prý utlačovaná chasa, která se v jednom kuse bouří a rebeluje (a žaluje). A je z toho ten nejlepší večerníček, který kdy spatřil světlo světa nejen v našich končinách, řekl bych, že tenhle seriál by se v Americe stal ihned kultem. Jen mě štve, že Trautenberk dostane vždycky na frak :( A z té sojky bych si udělal nějraději měšec na drobásky, taková sviňa lítací :-) "Žes to popletla, nebylo tam ´vydej mu všechno´?" (25.01.2010)

Himlhergotdonrvetr krucajs element! To je aspoň večerníček! I po letech se na něj s chutí podívám a vždy se pobavím, zasměju hláškám, které ze sebe (nejen) Trautenberk sype (To byl Krakonoš, prašivka! / To já zase znám někoho, kdo má moc malej seník na moc velký louky! / A vydej mu málo z bohatství svýho...že tys to popletla! Nebylo tam vydej mu všechno?! atd.), uklidním se nádhernými kulisami a zpracováním samotným, zabroukám si melodie, jež epizody doprovázejí, a v neposlední řadě se zamyslím nad pravidelnými závěrečnými moudry (Lepší vlastní polínko než ukradený špalek. / Inu to je tak, kdo chce moc, nemívá nic! a další), kterými by se mnoho lidí v dnešním světě mělo řídit. (12.10.2010)

Hamižnost kapitalistického Trautenberka a jeho vykořisťovatelské ambice vůči poddaným naznačují nutnost socialistické revoluce, zatímco Krakonošova ruka vytrvale nemilosrdně trestající milostpána nabízela nevyužitou možnost ochrany pohádkovými bytostmi. Kdo chce hledat komunistickou propagandu, tak ji najde v jakémkoli díle z let 1948 - 1989, ale tohle byl pouze večerníček, jehož demagogie ve formě vítězství dobra nad zlem by neměla nikoho urazit. (21.01.2009)