Fontána

neuvěřitelně nádherný film. Zamyšlení nad podstatou života, jedné velké lásce a smrti podáno Aronofským tak dechberoucím způsobem, že jsem opravdu nedýchal. Dojemný film, který tu bude ještě po generace a vždy připomene, že občas se najdou i filmy, které nejsou jen pro zábavu, ale sdělují i něco hlubokého, něco, co se dotýká těch nejožhavějších otázek. Hugh Jackman svoji trojroli zahrál famózně, na konci a vlastně i po celou dobu jsem spolu s ním měl blízko k slzám. Krása, tento film určitě zůstane dlouho v mém srdci jako klenot, v myšlenkách nezapomenutelný a nesmrtelný. A to také díky Mansellovu mistrovskému soundtracku (Tree of Life a další kousky jsou neuvěřitelně dokonalé) (19.10.2008)

Už z prvých dvoch Aronofského filmov bolo pekne vidieť, že Darren sa nebude púšťať len tak do hocijakých projektov a 'The Fountain' to potvrdzuje. Jej podstata ma síce neutĺkla a nepribila k zemi ako ostatných, ale z pozitívnych dojmov to veľa neuberá. Podstatnú časť filmu som totiž tápal v nechápavosti, na ktorú mi film nedal toľko odpovedí, koľko som očakával. Možno to bude tým, že som si mohol pred jeho pozretím prečítal obsah a zámer. Po neskoršom vysvetlení a pochopení sa už taký intenzívny pocit nedostavil. Takže podstatu filmu vyzdvihujem o podstatný diel menej ako stránku hudobnú, vizuálnu, nápaditú, hereckú a režisérsku. 70%. (02.01.2008)

Vím, že si tím asi nijak nezvýším popularitu, ale pro mě byla Fontána jedním z největších zklamání roku. ____________ Jeden můj kamarád, podobně zklamaný, ji komentoval trefně: "Dokud Aronofsky točil, o tom, co zná a kde žije, tak byl výborný. Ale pak začal jezdit po festivalech a všude mu říkali, že je nový Kubrick, a on tomu uvěřil a natočil film úplně o všem, o celém vesmíru a smyslu života. Jenomže pro lidi, kteří už viděli víc filmů a četli víc knížek to není žádné veledílo, ale slabikář pro děti". _________ Nesouhlasím s tím komentářem úplně (i když mě pobavil), protože Fontána se zjevně nelíbí jenom těm nezkušeným teenagerům a navíc mám ještě daleko do toho pohrdat jejich vkusem. Jenomže Fontána je jednak naivně stylizovaná podle prefabrikovaných spirituálních pohlednic a obálek pouťové esoterické literatury, a její vyprávění kombinuje chladné konstruktérství ve snaze útočit co nejvíc na city.____________ Nelíbí se mi ani okázalé myšlenky, ani okázalé emocionální scény, ani okázalá estetika. Vím, že je do toho filmu autory hodně vloženo a mnozí diváci si z něj dovedou hodně vzít. Ale pro mě to není. (25.12.2007)

Už od matematických orgií v Pí a depresivního výletu v podobě Requiem for a dream se Aronofsky stal jedním z mých nejoblíbenějších režisérů. Stejně jako ostatní příznivci jeho tvorby jsem s napětím očekával, jestli Aronovského nový přírůstek bude jen komerční propadák nebo audiovizuální skvost. Pro jednoho uspávací nuda, pro mě spirituální cesta, která mně něčím připomínala Zlatou stezku Paula Atreida z Children of dune. Už samotná přítomnost Hugha Jackmana zajistila určitou kvalitu. Brad Pitt je sice dobrý herec, ale při pomyšlení na to, jak leze po stromě bych před sebou měl spíše Twelve Monkeys a šplhající opici. Příběh odehrávající se ve třech časových rovinách plných lásky - také bych své milé šeptal "Together we will live forever." a honby za nesmrtelností byl celkem pochopitelný, po chvilce se i sám divák mohl začít orientovat a tušil na čem vlastně je. O hudebním doprovodu Clinta Mansella se není třeba ani zmiňovat, v mém playlistu tento OST vládl snad několik měsíců a skladbu "Death is the road to awe" považuji za jednu z nejlepších vůbec. Tato skladba navíc v kombinaci s vizuální stránkou konce spirituální cesty filmu tvoří čirý orgasmus, který se musí zažít na vlastní kůži. Tento film byl navíc první, na kterém jsem byl v kině po návratu svého zraku do stavu zdravého jedince. I když dobrovolně si nechat namířit laser do očí a cítit přitom lehký zápach tavení vlastní rohovky, může jen blázen. Tedy The Fountain pronikla skrz mé oči až do mé duše. Kdo viděl, prozřel, nebo zůstal dále slepý. Jediný fakt, který mě při projekci tohoto filmu zamrzel, byl ten, že se nejmenovaný multiplex uchýlil k promítání v jednom pidi sále a kdejaké béčko je možné zhlédnout na velkém plátně s kvalitnějším ozvučením. Tento film by si to jistě zasloužil. (10/10) (11.03.2007)

Fontána je slovy rozhodně nepopsatelný filmový zážitek. Jde o vyjadřování se k otázkám, které trápí lidstvo již od úsvitu dějin, skrze mix esoterické vizuální básně s Kubrickem šmrncnutým Tarkovským. Je třeba ji spíše vnímat pocitově než-li klasickým způsobem. Struktura vyprávění je až nápadně podobná knize Odlesk Boží slávy od Romaina Sardoua, ale komu by to vadilo, když to i zde funguje tak dobře. Nikoli však perfektně. Po skončení ve mě zůstal těžko definovatelný pocit, že jsem právě mohl viděl něco velkého a zcela výjimečného, kdyby mi však tvůrci dokázali tento zážitek (v případě Fontány spíše prožitek) zprostředkovat (i) niterně naplno. Nejvyšší hodnocení si tudíž Aronofského opus magnum po prvním zhlédnutí nezaslouží, ale nevylučuji, že ho v budoucnu nakonec i udělím. Již jen kvůli tomu, že Fontána mi prostě nechce z hlavy ven. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (09.03.2007)