Fontána

Je to fantastická romanticky ladená sci-fi dráma od Darrena Aronofskeho. Má originálny a perfektný príbeh odohrávajúci sa v troch časových obdobiach, stredoveku, súčasnosti a budúcnosti, pričom všetko súvisí so snahou doktora zachrániť milovanú manželku, ktorá je smrteľne chorá, ale on urobí všetko preto, aby jej smrti zabránil. Spracovanie je vynikajúce, samotné podanie všetkých troch línií je skutočne dokonalé, každá ponúka svoj malý príbeh, ale najdôležitejší je film ako celok a to tu funguje úžasne, to, ako spolu súvisia, alebo spôsob, akým sú striedané si ma úplne získalo, je tu množstvo menších detailov, ktoré sa často výrazne prejavia v inej línii, takže k úplnému pochopeniu treba dávať skutočne pozor, ale nemyslím, že pochopiť tento film je úplne dôležité, každý si z neho môže odniesť to svoje a vychutnávať si tento úžasný zážitok. Tu sa ani nenájde nejaká scéna, ktorá by mi prekážala, film je vynikajúci od prvej do poslednej minúty, ale napriek tomu niektoré situácie ešte aj vynikajú, milujem všetky tie šepkavé minológy, ale úplným vrcholom je pre mňa budúcnosť, obzvlášť kratší dialóg o oslobodení Španielska z otroctva, ktorý má asi najsilnejší náboj, aký som kedy pri filme pocítil. Herecké obsadenie je vynikajúce, Hugh Jackman a Rachel Weisz vo svojich životných úlohách, ktorým sa už nikdy nemôžu ani len priblížiť, hlavne Weisz je tu neskutočná, ale skvelé sú aj zvyšné postavy. Réžia a technická stránka sú vrcholom dokonalosti, Darren Aronofsky má za toto môj nekonečný obdiv, film funguje perfektne po všetkých stránkach a k tomu ten fantastický audiovizuál, nič lepšie som nikdy nevidel, tu je prakticky každá scéna skutočným zážitkom. Fontána je jeden z najlepších filmov vôbec, čistá filmová dokonalosť, ktorá v sebe ponúka jeden úžasný rozsiahly príbeh, na ktorý ale musí prísť každý sám. Ale film funguje aj bez toho, po prvom pozretí to bol môj najsilnejší filmový zážitok vôbec, na ktorý som nemohol prestať intenzívne myslieť niekoľko týždňov aj napriek tomu, že som mu úplne nepochopil, ale po niekoľkých pozretiach už v tom mám úplne jasno a nemám tomu čo vytknúť. Film, ktorý môžem pozerať stále. 100% (12.08.2007)

Už z prvých dvoch Aronofského filmov bolo pekne vidieť, že Darren sa nebude púšťať len tak do hocijakých projektov a 'The Fountain' to potvrdzuje. Jej podstata ma síce neutĺkla a nepribila k zemi ako ostatných, ale z pozitívnych dojmov to veľa neuberá. Podstatnú časť filmu som totiž tápal v nechápavosti, na ktorú mi film nedal toľko odpovedí, koľko som očakával. Možno to bude tým, že som si mohol pred jeho pozretím prečítal obsah a zámer. Po neskoršom vysvetlení a pochopení sa už taký intenzívny pocit nedostavil. Takže podstatu filmu vyzdvihujem o podstatný diel menej ako stránku hudobnú, vizuálnu, nápaditú, hereckú a režisérsku. 70%. (02.01.2008)

Složitá filozofická alegorie? Jenom zdánlivě. Snadným klíčem k pochopení jsou Aronofskyho zážitky z posledních let a jeho obavy ze smrti blízkých. ´Fontána´ je silná výpověď o smíření se smrtelností, příjemně mixnutá silným příběhem lásky. A i pro diváky, kterým je nějaká výpověď zcela u zadku, platí, že stejně jako ´Fontána´ je až téměř meditativnám a vizuálně propracovaným počinem, je třeba si pro její plně docenění při sledování udělat také meditativní náladu, sledovat jí hezky v klidu, v příšeří kina, či doma po západu slunka. Rozhodně ne za plného světla, s flashovými odlesky na obrazovce, při žehlení či jako zvukovou kulisu při práci s občasným "informativním" pohledem (no mám takové známé :o)). Hugha Jackmana jsem do dneška poněkud přehlížel, ale tady mě ohromil svým procítěným hereckým projevem, kdy jsem mu věřil každou emoci. A díky bohu za tu - okolnostmi a omezeným rozpočtem vynucenou - komorní náladu celého filmu. Původně zamýšlené bitvy několikatisícových armád a vesmírných korábů by z tohoto křehkého filmu učinily naprostý paskvil. (15.05.2007)

Obrazově úchvatná podívaná s dokonalým hudebním podkresem. The Fountain je krásným filmem, jehož hlavní myšlenku není těžké pochopit, ale pro úplné pochopení děje jako takového, si budu muset dopřát minimálně ještě jedno zhlédnutí. Hugh Jackman i Rachel Weisz (zde mi přišla až nadpřirozeně krásná) odvádí excelentní výkony, stejně jako Aronofsky na pozici režiséra. Jdu si sehnat Pi a Requiem for a Dream... (05.09.2008)

neuvěřitelně nádherný film. Zamyšlení nad podstatou života, jedné velké lásce a smrti podáno Aronofským tak dechberoucím způsobem, že jsem opravdu nedýchal. Dojemný film, který tu bude ještě po generace a vždy připomene, že občas se najdou i filmy, které nejsou jen pro zábavu, ale sdělují i něco hlubokého, něco, co se dotýká těch nejožhavějších otázek. Hugh Jackman svoji trojroli zahrál famózně, na konci a vlastně i po celou dobu jsem spolu s ním měl blízko k slzám. Krása, tento film určitě zůstane dlouho v mém srdci jako klenot, v myšlenkách nezapomenutelný a nesmrtelný. A to také díky Mansellovu mistrovskému soundtracku (Tree of Life a další kousky jsou neuvěřitelně dokonalé) (19.10.2008)