Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Thomas umírá. Smířil se s tím. Rozhodl se, že bude na smrt čekat tady, v domě na pláži, kde strávil dětství. „Jsem s ním. Pořád je ještě léto. Nikdy jsem si neuvědomil, že lidé mohou umírat v létě. Myslel jsem si, že smrt je cosi, co se vždycky přihodí v zimě, že vyžaduje chlad, šedivé nebe a mizérii. Uvědomil jsem si ale, že může svou práci dělat i na slunci, za denního světla. Myslím, že k Thomasovi přijde za denního světla...“ Úsporně lakonický snímek Patrice Chéreaua se ve svém popisu bolesti a chátrání dostává daleko za hranice běžně očekávaných emocí. Nechává za sebou složité rodinné vztahy, které předcházely noci, kdy Thomas navštívil svého mladšího bratra Luca, lásku, sex i lítost – to vše v té chvíli totiž ztratilo smysl. Thomasova podivná nemoc, na niž snad lékaři ani neznají lék, uvrhla oba bratry do intimity, vyhrazené jen osudově tragickým situacím, kterou sdílejí a vnímají jakoby v izolaci od zbytku světa. Režisér zcela neemocionálně, ale s tichým porozuměním, z bezprostřední blízkosti sleduje postupnou degradaci Thomasova těla i proměnu Lucovy duše a jejich cestu k té nejzákladnější nutnosti, jíž je smrt a její přijetí. Za režii minimalistického, hluboce působivého snímku, natočeného podle stejnojmenného románu Philippa Bessona, získal Patrice Chéreau na MFF v Berlíně Stříbrného medvěda za režii. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (6)

pjotr76 

všechny recenze uživatele

Velmi silné drama o dvou bratrech a jejich sblížení se a poznávání teprve, když jeden z nich umírá. Velmi strohá a stručná kamera podtrhává již tak stísněnou atmosféru filmu. Naturalistické detaily na obličeje představitelů jenom umocňují celkové vyznění filmu. Možná již stokrát obehrané téma, ale opět podané jinak a dost zajímavě. Celý příběh je vypointován nevyhraněnou homosexualitou jednoho z bratrů. ()

Jufonka 

všechny recenze uživatele

MFF KV 2009 Snímek, který mě na festivalu ve Varech dostal asi nejvíc. Zvláštní styl kamery, který mi byl zprvu nesympatický, téměř žádná hudba, podivné charaktery hlavních postav a přesto jsem měla po shlédnutí pocit, že na tento snímek jen tak nezapomenu... Dva bratři, kteří spolu neudržují téměř žádné kontakty, se (zřejmě) po letech setkají, jelikož jeden z nich trpí vážnou nemocí, pokud se lehce zraní, může ihned vykrvácet a zemřít. Snad ze strachu, zoufalství a beznaděje kontaktaktuje svého bratra, svěří se mu s nemocí a stane se na něm závislý. Druhý bratr, homosexuál, se o něj v nemocnici stará, později i doma. Sledujeme zvláští vztah mezi dvěma bratry, kteří zprvu byli jako dva cizinci, později se mezi nimi vytváří (možná spíše "znovuvytváří") silné pouto. Ačkoliv zní pointa a téma banaláně, neoriginálně a možná i nezajímavě, zde je zpracování opravdu zvláštní a rozhodně působivé. Film rozhodně doporučuji, ale upozorňuji, že je hodně depresivní a pokud by se dostal do ruky cenzorům z USA, zřejmě by museli vystřihat třetina filmu, jelikož je zde hodně intimních scén, ať už se jedná o homosexuálního bratra a nebo třeba připravování nemocného na operaci. ()

Reklama

jiri.twist 

všechny recenze uživatele

Hodně zvláštní film, odlišný, a právě tím, jak bylo již mnohokrát obehrané téma „jinak“ zpracováno, poskytl mi snímek jako na dlani celou svou hloubku příběhu, obnažil „až na kost“ duše postav, vyvíjející se vztah dvou bratrů, bez sentimentu, srdcervoucích scén či laciného patosu a to je to, čehož si nejvíce cením a což se v mnohých filmech vůbec neděje. Někdy je snímek dílem vynikajícího a známého režiséra, jindy se zase v jiném objeví nějaký skvělý výkon herecké hvězdy a tady si myslím, že k celkovému na mě vemi dobrému dojmu zapůsobili tentokráte všichni společně. Režisér, tvůrci i herci. 8978 ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

Pro mě asi nejsilnější film o nemoci a nemocnici, jaký jsem viděl, a také důkaz, že film (občas) dokáže trumfnout literaturu. Gautierovy detailní záběry naléhavě připomínají křehkost a pomíjivost tělesného a zatlačují do pozadí další nosné motivy díla (bratrský vztah, postavení homosexuálů ve společnosti a úděl lékařů, které často vnímáme jako šamany, ačkoli jimi sotva mohou být). Některým recenzentům vadila délka sekvence holení, v jejímž závěru přirozený porost lidského těla končí v odpadkovém koši; jistý kritik ji naopak nazval, řekl bych trefně, světskou pietou za bzučení elektrického cajku. "Jeho bratr" patří k filmům, u kterých je zjevné, proč byly natočeny a že byly natočeny právem. ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama