Ray

Tradičně pojatý biografický film, stojící převážně na skvěle vykreslené atmosféře Ameriky na přelomu 50. a 60. let, legendární hudbě (Hit the Road Jack) a jednom zcela geniálním výkonu Jamieho Foxxe. Jeho výkon patří mezi takové transformace jako je ta De Nirova v Zuřícím býkovi nebo přeměna Nicole Kidman v Hodinách. Hackfordův životopisný snímek, možná nepatří mezi zrovna ty nejoriginálnější, i tak vás ale zrod legendy rhythm and blues dostane. (01.11.2008)

Takto si predstavujem životopisný film. Nie každej osobnosti sa dostane takto skvelý film, zvlášť, ak by sme chceli porovnať o koľko bohatší a búrlivejší život zažili iné osobnosti a napriek tomu filmy o nich až také dokonalé neboli. Príbeh Ch. Raya začína v čase, keď iba rozbieha svoju kariéru. Spomienkami sa vraciame do detských čias, kde zažil prvé zoznámenie s pianom, život s mamou, ktorá mu často vtĺkala do hlavy foresto-gumpovské životné múdro " Kto klame, ten aj kradne", ktoré sa mu na jeho ceste slávy často zíjde, či tragickú nehodu, pri ktorej prišiel o život jeho brat. Nesie na nej určitý podiel viny a režisér T.Hackfort výrobne využil túto traumu a pripravil pre diváka niekoľko kvalitne mrazivých hororových scén. Mňa zaujal hlavne kufor plný vody. V detstve Ray pomaly začal strácať zrak a všetky scény okolo toho sú skvelé, zvlášť s jeho matkou, ktorá ho neskôr musela opustiť. Hudobné čísla sú výborné, vôbec nenudia a už vôbec nemožno povedať, že sú tam iba do počtu. Tento film má s filmom Walk the line spoločného strašne mnoho, tak ak sa vám páčil, bude sa vám aj tento. J. Fox zahral slepého Raya fantasticky, vrátane jeho pohybov, či mimiky ale v krásnej snovej scéne, kde je vidiaci, je zrazu najmenej presvedčivý. T. Hackford odviedol výbornú prácu a ja filmu nemám čo vytknúť. Jediné, čo ma napadá je, že film nejako nevysvetlil jeho krívajúcu chôdzu. Možno je to v director´ s cut, ale je to iba detail. Mám chuť si to pozrieť znova a aj preto plný počet. 90%. (20.06.2011)

Ray je neinovativnim, ale remeslne velmi zrucne odvedenou praci, ktere bych snad z formalniho hlediska mohl vycist jen do hlavniho pribehu obcas nevhodne zarazovane flashbacky a v jednu chvili i kapku zmatene stridani nekolika casovych rovin. Z hlediska scenare film pokryl v podstate nejzajimavejsi casti Charlesova zivota a po cele dve a pul hodiny ani na chvili nenudi. Naprosto dokonalym je pak ale vykon Jamieho Foxxe, ktery se mi jevi snad jako jediny mozny vitez letosniho Oscara, ale jak znam akademii, muzem se dockat cehokoli - prominte, ale at hraje Di Caprio sebelip, s timhle se to neda srovnavat. Takovou energii vlozenou do postavy a vciteni se do role jsem uz dlouho ve filmu nezazil - bravo. Bohuzel jde ale o film na jedno ci dve skouknuti a to je asi jeho nejvetsi slabina. (15.02.2005)

Vím, že už jsem nejmíň sto padesátá první, kdo to opakuje, ale Jamie Foxx všem vytřel zrak (první náznaky přišly již s Collateralem). Na plátně nebyl žádný Foxx, ale Raymond Charles Robinson čili americká jazzová legenda 50-tých a 60-tých let. Jak tak nad tím přemýšlím, líbí se mi tenhle snímek čím dál tím víc. Třeba věčná Rayova osamělost (i když je stále mezi lidmi) nebo způsob, jakým režisér Taylor Hackford zobrazil léčení se z drogové závislosti. Ray je prostě úžasné dílo, přece jen mu však malinký kousíček k dokonalosti chybí (přílišná životopisnost). P.S. Ještě se musím zmínit k hudbě - o jazz (ale i další Charlesovy hudební styly) jsem se nikdy nijak extrémně nezajímala, ale tady mě nadchnul tak, že už se těším na soundtrack. Ten prostě musí být bombastický, to si pište ! (19.02.2005)

Nazval bych to: "řemeslná práce". Některé scény byly zbytečné. Navíc flashbacky mládí byly sice dojemné/poutavé, ale nijak extrémně důležité. Je však až neuvěřitelné, jak strhující je v Hackfordově podání například jen "obyčejné" nahrávání ve studiu. Pokud jsou ve filmu o skvělém hudebníkovi nejlepší scény kde má hlavní prim právě hudba, je alespoň v tomhle aspektu vše v pořádku. (08.02.2005)