King Kong

Jackson opravdu opičáka miluje a když v rozhovorech nadšeně říká, že právě od něj získal v dětství inspiraci k filmování, nejsou to jen prázdné plky. Ale opravdu kvůli tomu musíme vidět každý detail? Když hlavní postavy sáhodlouze mluví o neznámé hrozbě na Ostrově lebek a Konga jako hlavní atrakce se dočkáme až po více jak hodině, není všechno v pořádku. Naštěstí to, co se otevírá v polovině druhé, je až neskutečná a dokonale bohatá podívaná s úchvatnými triky. Díky nim a zároveň nepřeplácané skladbě akčních scén jsem občas téměř nedýchal. Když je zjevením i cesta zpátky domů, můžu jenom litovat toho, že mě rozjezd tak dlouho uspával. Z herců nejvíc potěšil netypický Jack Black, naopak Adrien Brody v úloze anonymního hrdiny od vedle téměř nemá co hrát. Rád bych Peterovi pogratuloval k dalšímu skvělému diváckému zážitku a tomu, že i po trojici vybroušených diamantů jménem Pán Prstenů dokázal, jak všestranným a střídmým umělcem je. Jenže s mírným odstupem toho ve mně vážně nezůstává mnoho, snad jen pocit příjemného dobrodružství s pořádnou dávkou adrenalinu, které ovšem při zasazení do pokusu o hlubší příběh začíná smutně drhnout. King Kong je splněným snem, jenže ne mým. Pro hladové fanoušky přišel až o sedm let později milý Bilbo. 70% (14.01.2006)

Po Pánu Prstenů sebou nesl Jackson balvan očekávání jeho dalšího filmu a ten balvan byl, přiznejme si, velký jako King Kongova ranní stolice (Rimmerova jednotka velikosti). A výsledek? Plavba na Venture nezáživně dlouhá, prostředek na Skull Island přehnaně spektakulární (netočil to Sommers?) a tak jen bohužel v úplném závěru na Empire State Building si pro mě Jackson zachoval tvář poutavého vypravěče. Škoda jen, že stopáž filmu o Gorile v mlze se více nepřiblížila číslu původní verze z roku 1933. Zase mi nikdo nevysvětlil, jak toho několikatunového zamilovaného opičáka naložili bez těžké techniky na loď.. (18.05.2009)

Zběsilá jízda s poněkud nevyrovnanými triky, která trpí absencí geniálních scén a těch strhujících nám nabídne snad jen do počtu prstů jedné ruky (dinosauři padající ze skály, útok letadel, vytržení jazyku). Ale i tak je na co se dívat, protože tenhle kolos má naprosto vše co se od něj očekávalo. Snad jen to flirtování mezi křehkou blondýnou a gigantickou opicí mohlo být srdceryvnější, takhle se z něj stalo pouťové poskakování s minimem citu, které nezachrání ani taneček na zmrzlém rybníčku. (16.12.2005)

Jsem asi úplná výjimka, protože do teď jsem neviděl žádnou verzi King Konga. Ale ten příběh je natolik notoricky známej, že jsem stejně věděl, o co tam jde. Že to bude kravina, to jsem tak nějak očekával, ale měl jsem nějaký nutkání ten film vidět. Vybral jsem si samozřejmě nejnovější verzi a to zejména kvůli speciálním efektům, o kterejch jsem slyšel, že jsou dost povedený. Navíc má tahle verze i docela vysoký hodnocení. O příběhu se asi nemá cenu moc rozepisovat. Je to taková naivní pohádka a stejně to každej zná. A co se týče triků, tak jsem byl dost zklamanej. Nemělo to moc daleko k Jurskýmu Parku z roku 1993. Sice King Kong už taky má svoje roky, ale znám i starší filmy (a s nižššim rozpočtem), kde to opravdu vypadá, že herci jsou součástí scény. Tady to často vyloženě bije do očí, že se natáčelo před zelenym plátnem. A když se k tomu přidá ukrutná 3-hodinová stopáž, dílo je dokonáno. Filmům od Petera Jacksona se začnu vyhejbat obloukem. (02.10.2013)

King Kong, král rozporů. A jednoznačně dobrý film. Líbil se mi víc, než jsem čekal, ačkoliv souhlasím prakticky se všemi „obecnými“ připomínkami. Romantická linka je skutečně nešikovně skrouhnutá, rafting s parníkem dle mého naprosto zbytečný, stopáž nadsazená a monotematických sto minut s novými a hnusnějšími příšerkami bez hlubšího smyslu a posléze i zábavnosti doslova ubíjející. Hodně jsem se bál triků. A oprávněně. Kvalita Kongovo provedení se láme mezi záběry od hrudi nahoru a obrázky celku. Zatímco detaily na obličej jsou fantasticky renderované, digitální onanie od hlavy až k patě mají k realističnosti, nebo alespoň uvěřitelnosti extrémně daleko. To mi zabilo bruslící scénu, proto jsem nechápavě kroutil hlavou, když se od krásné Naomini tváře přebíhá na Kongovo nezvládnuté třepání plastovou panenkou. Ani moc nechápu, kde se stala chyba. Proč je New York tak úžasný, zatímco z každého láskyplného pohledu v džungli čučí bluescreen snad až do vedlejšího sálu. Vždyť i to žonglování je digitální... zbytečně. Emoce mi proto neposílal oční kontakt Konga s blonďatou ultrakrasavicí, ale sám Jackson, jenž v mnoha momentech ukazuje svou filmařskou velikost. Newyorské entré, oběť pro Konga a hlavně pozvolný a konečně dokonale soudržný závěr mě přesvědčili, že Kong si těch 70% zaslouží. I když Jack Black zastiňuje všechny v dosahu sta námořních mil, i když Jacksonovo zalíbení v zeleném pozadí je mnohdy kontraproduktivní (zadní projekce s běžící Ann a T-rexovým okem fakt nemá daleko k 50. rokům), i když skvělou honičku s taxíky pohřbí přestylizovaný nástup Naomi v prázdné ulici a ačkoliv skok o tyči nebo rozmazané framey považuju za špičku ve svém oboru (tedy v trapnosti). Jsem zkrátka spokojen, protože po útěku před brontosaury, snad nejostudnější scéně v áčkovém blockbusteru od dob hokeje v Batman a Robin, bych alespoň ty slabé čtyři hvězdy nečekal. Příště ať Peter ubere z plynu a poslouchá své rádce v otázkách obludnosti některých pasáží a bude zase trochu líp. (20.12.2005)