Samuraj

Samuraj, stejně jako Kitanovy předchozí filmy, lehce a hladce střídá scény komické i vážné, brutalitu drsnou i vtipnou (=nadnesenou). Stejně jako Kitanův herecký projev, působí film skromně, mírně a vyrovnaně, čas od času je proložen něčím drsnějším, nebo naopak velmi vtipným. Hlavně nezaměňte Samuraje za Posledního samuraje, mohli byste být zaskočeni mnohem menší (ale za to uvěřitelnější a reálnější) výpravou. Na závěr mohu jen říct, že Takeshi Kitano je skvělý masér a jeho masáž se mi moc líbila. (16.04.2004)

Těžký nářez. Můj první Kitano a hned plná palba. Samuraj je zcela svébytným filmem, vymazleným spojením mistrů Kurosawy a Tarantina, k tomu těch nejlepších tradic rytmikálu a komedie až grotesky. Je vidět, že Kitano začínal jako komik, ale asi skončí jako muzikant :D. Napodruhé jsem docenil i řadu komických scén, pro Evropana trochu hůře uchopitelných. Závěr filmu je výtečnou tanečně hudební peckou. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=_3WNmW5X8dI (20.02.2011)

Srovnávat Zatoichiho s Kill Billem a vyvozovat z toho podobné závěr, jako že je to film horší, to je s prominutím hloupost. Zatoichi je natočen s úplně jiným smyslem než KB. Podle mě Zatoichi už neoplývá Kitanovým humorem tak výrazně jako jeho předešlé filmy, ale stále je to on. Hudbu si tentokrát nevzal na starosti Hisaishi, ale Keiichi Suzuki a povedla se mu více než skvěle. Rytmické zvuky zesynchronizované s pohyby dělníků na stavbě nebo s pracanty na poli, to je nádhera. A nakonec skvělé číslo stepujících japončíků, plno bubnů, prostě luxus. Přestože příběh o pomstách je v tísících filmech tak omílaný, Zatoichi přinesl opět něco nového a přidal nádherné samurajské souboje, patřičnou dávku krve a jednoho obdivuhodného "slepého" hrdinu. Takeshi snad nikdy nezklame... (11.07.2004)

Ačkoliv film dlouho znám a chtěl jsem jej vidět, že se jedná o komedii jsem zjistil až v den TV vysílání. Je pravda, že občas jsem se bavil královsky a salvy upřímného smíchu se ozývaly často, nicméně několikrát jsem dumal nad tím, jak by to fungovalo jako akční thriller :-). Třebas ale taková škola šermování nebo hádky s dědou v saké-baru byly senzační... Konec kupodivu připomene například Milionáře z chatrče a rozčárování tak motá hlavu až do finálních titulků, výsledný dojem je ale vesměs dobrý a převládá pocit, že tak vytříbený artový černohumorný film z Japonska už asi neuvidím. A to se počítá. (20.02.2011)

Můj první Kitano, prý dost netypický, se mi dost líbil. Samotná postava Zatoichiho byla velmi zajímavá, klidný vyrovnaný člověk, slepý a přesto soběstačný a nebezpečný. Hezké byly i vedlejší postavy, sourozenci, kteří chtějí pomstít svoji rodinu, bláznivý kluk od sousedů, ochránce, který se dá najmout, aby zachránil svou ženu...A ještě ke všemu taneční vložka (a tančila tam část herců včetně dětských představitelů) a humor v totální akční řežbě, tak to mě dostalo a bylo to moc příjemné překvapení, 4,5*. (01.09.2006)