Samuraj

Mnoho slabých, nebo průměrných věcí bych v tomhle filmu skousnul. Ale opravdu nedám tu finální šarádu ve stylu "Stomp" to se ti Japonci snad úplně zbláznili, že tam louply část jejich vystoupení s tyčema, navíc se ani nesnažily o nějakou inovaci. A nebo si možná myslí že většina lidí "Stompy" prostě nezná. max. 40% (06.08.2012)

Myslím, že tragikomická zkazka o slepém masérovi vyšla Kitanovi mnohem lépe než yakuzácká současnost, kterou se tak rád zabývá. Ačkoli jindy mě tato tématika celkem úspěšně odradí, Zatoichi se vymyká - neboť převládá smysluplný příběh, souboje jiskří jak samurajský meč na poledním slunci, laskavý humor provází staccatové rytmy rolnických prací, a ten prima odvaz na konci - ten nemá chybu!!! A nevíte někdo, kde bych sehnala ty světový botky?? :-) (26.03.2010)

„Samuraj“ je skutečným zjevením. Nenechte se mýlit mediální prezentací, trailerem a mnohými srovnáními s Tarantinovým Kill Billem. Zatôichi není „popkorňák“, není to film k požírání, je to spíše dobré filmové saké, které je nutné pít po malých douškách a vychutnávat. Labužnicky vychutnávat. Je to film o rytmu života, o sladkém stereotypu a harmonii, kterou je někdy třeba ochránit velmi brutálními prostředky. Slepý masér Zatôichi se doslova prošourá příběhem (je klasickým mýtem, který kráčí odněkud někam), zjedná nápravu zla a zase kamsi zmizí. Jenže mnohem více než "westernový syžet" je pro Samuraje typický laskavý humor, meditativní přemítání o lidských věcech a fenoménech japonské kultury. Pokud chcete něco vědět o japonské duši, kulutře a samurajské tradici, je Kitano tím pravým průvodcem. Souboje jsou jen třešničkou na dortu, brilantní, vpodstatě konzervativně realistické. A celý film je krásně pomalý, rozšafný, moudrý... Určitě nemá dar strhnout, ale rozhodně má dar potěšit. A to je z mého pohledu tak akorát. (10.04.2004)

Kulturní masér Nakaši Kitano se s tím nesere a tak trochu ho podezírám, jestli to není třeba fotřík nebo děda Azumi. Maj dost podobnej rukopis, když dělaj ze svých nepřátel sushi a deset na jednoho pro ně není přesila, ale rozcvička. Každopádně na Kitana se kouká přece jen o něco hůře, protože do šukézní japonský prciny má asi tak daleko jako já do prsatý bloncky. A tak se stříbrnou hlávkou a shrbenejma zádama ťapká po okolí, seznámí se s gejšou a Gayšou, hráčem hazardu co umí prohrát jakoukoli hru, neumí se prát a je dle všeho bukanýr, místní šťabajznou co jí hrobku už dvacet let minimálně nikdo nevykropil a postiženým tlusťochem s kopím. Kromě toho rozseká několik šikmovokejch zkurven...ééé mojich soukmenovců, posere ronina a na konci filmu prozře. Bavila jsem se zcela rákosnicky, žrala u toho čínský nudle, popíjela saké a značně pod vlivem se jala šermovat jídelníma hůlkama trapně si myslíc, že jsem taky nepřemožitelná. Po vystřízlivění jsem opět zjistila, že stojím za hovno, ale Samuraj mi v palici zůstal, takže máte jistotu, že je to nadprůjemně dobrý snímek. (04.04.2017)

Pokud se těšíte na nějaké ty "pravé samurajské souboje" tak vás tohle asi zklame, protože souboje zabírají tak desetinu filmu a často trvají pár vteřin. I když mrtvých je opravdu dost. Japonská životní filozofie, psychologické drama v jedné vesnici, hudba prokomponovaná s obrazem, obraz lidské zkaženosti, podobenství o cestě pomsty a spravedlnosti.... nebo je to spíš nějaká samurajská groteska? Zkrátka originál "Made in Japan". (03.10.2005)