Příliš důvěrná tajemství

Zvláštní Leconte. Zvykl jsem si na jeho vysoký standard, proto jsem byl tady zkladán. Sice jsem mohl tušit nějakou neplechu, když se film vysílal na Barrandově, přesto jsem na to nedbal ohledy. Příliš důvěrná tajemství nemají moc daleko od telenovely, na kterou se dívá každodenně paní v přízemí. Běžná, strohá story, která má něco důsledkem setkání dvou postav něco měnit, to se ovšem ani moc nestane. No dobře, přestěhuje se a občas nenosí kravatu (!), ale čekal bych něco víc. Zůstává nezodpovězeno několik otázek, není vůbec žádná zmínka, proč pán žije sám, proč tak zvláštně reaguje na všechny tělesné otázky a připomínky. Asi si má divák domyslet sám. (04.03.2018)

Drama o dvou osamělých lidech a taky o umění naslouchat. Schůzky Anny a nesmělého daňového poradce Williama pokračují i po prozrazení jeho skutečné profese a je těžké určit, kdo komu více pomáhá. Jen jsem marně čekala na nějaké bližší vysvětlení krize Annina manželství. Zdálo se mi zvláštní, že tak radikální proměna v chování jejího muže by měla být jenom důsledkem úrazu při nešťastné nehodě v garáži. Ale možné to je … byl to pro něho asi dost traumatizující zážitek - navíc s trvalými následky. Kromě toho Anna nemusela říkat vždycky jenom pravdu a nic než pravdu - nestává se každý den, že se vám podaří přizabít vlastního manžela. A tak za největší nedostatek filmu pokládám vynechání důležité události jedné noci, která Annu velice rychle dovedla ke zcela zásadnímu rozhodnutí. Vůbec nejde o zobrazení nějakých intimních detailů. Pokud to mělo být pro diváky neočekávané, býval by úplně stačil jen krátký telefonát, jehož smysl by se objasnil až dodatečně. Ale bylo přinejmenším podivné celou tu záležitost úplně přeskočit a odbýt ji pouhým rozhovorem při dalším setkání Anny s Williamem. Jako kdybyste v nějakém historickém velkofilmu vypustili rozhodující bitvu ... Ale i tak dobrý film s přesvědčivými herci. (08.02.2009)

Režisér Patrice Leconte má řadu krásných snímků: Tango, Dívka na mostě, Můj nejlepší přítel a dnes večer mi opětovně potvrdil, že to se mnou prostě umí..  Příběh půvabné Anny v podání nádherně křehké Sandrine Bonnaireové a daňového poradce mě zaujal na první dobrou, vtáhnul a nepustil... Fabrice Luchini je velmi zajímavý herec a troufám si napsat, že tento snímek je i díky němu lehce vstřebatelný, jeho pohled, výraz v obličeji, plachý úsměv, to je něco podmanivého.. Tedy u mě filmová spokojenost, no a závěr mě vyloženě potěšil.. (13.07.2023)

Zajímavý je námět, ze kterého se vychází. A jak zde poznamenávají i jiní, zajímavé je to až do půlky. Pak se to ale zadrhne a do konce se to už jen jakž takž doklopýtá. - Stále jsem vás neodradil? Tak vám ještě řeknu tohle: dlouze se zadívejte na výraz hlavního hrdiny, jak je zachycen na oficiálním plakátu. ...... Už? Stačí? Tak si teď představte, že se na tenhle jeho kukuč (= jeho veškerou mimiku) díváte ještě asi tak 100 minut. :) Jestli vás ani tohle nezlomilo, tak směle do toho. (19.11.2009)

Nenápadný, ale silný film. Křehké psychologické drama o lidské osamělosti, odcizení, společenských konvencích a především o tom, jak vzniká láska. Nečekal jsem od něj příliš, ale nakonec se mi líbil víc než kterýkoli díl oceňované Kieslowského trilogie tří barev. Sandrine Bonnaire je pohledná šarmantní herečka a svoji postavu hraje s nadhledem, Fabrice Lucchini byl pro mě objevem. Nenudil jsem se ani minutu, jednalo se o nanejvýš příjemně strávený čas. Celkový dojem: 90 %. (24.02.2009)